matousekKkrejca

matousekKkrejca: básněnka: díky Básněnko

básněnka: řekla bych realita jak vyšitá...ale třeba nepláče, kdo ví, když zelení se sametoví

matousekKkrejca: vanesa: děkuju moc.

matousekKkrejca: Kajuta: zenge: vanesa: krizekkk: kvítek: díky za komentář a opravdu to berte s rezervou, vždyť je to jen a jen básnička, ale je stejně pravda, že takový pták, motejl, anebo třeba i nějaký fakt mají smůlu, že nevidí to hezké kolem nás

Kajuta: Vzpomněl jsem si na prokleté básníky..

zenge: líbí

vanesa: Krásné vyznání:-)

ST

vanesa: Já se bojím cokoliv proklet, ale jinak je to dobré dílko.
Proklínání v básni se asi musí brát s rezervou, že jo?:-)

ST

krizekkk: Proklínat je LIDSKÉÉÉÉÉÉ.

kvítek: souhlasím s básněnkou, ale jinak se mi líbí

matousekKkrejca: nejsembásník: myšlenka pouhá: básněnka: Díky za komentáře, ale to proklínání? To mě jen napadlo, je to jenom básnička.

myšlenka pouhá: napsané hezky.. jen opatrně s proklínáním...

básněnka: Proklínat se nemá, slova se totiž ráda vrací...k původnímu majiteli

nejsembásník: nemám ráda proklínání,
prokletí je dílo ďáblů,
vztekem člověk sebe brání,
ale druhým zasazuje ránu ...

René Vulkán: Jednou sednu si pod břehem
a sledovat budu ledňáčky,... hezké navození atmosféry klidné budoucnosti, klidné touhy

kterak ve kmitu křídel veselém,.. je to jen můj dojem, spíš pocit, že takto spojená slova jsou jakoby umělá a závěrečné slovo - veselém - je nějak našroubováno

René Vulkán: jsou tam silná místa, až monumentální
to opakované vyslovování počtu tisíc zní hodně silně

matousekKkrejca: René Vulkán: Zases mi potěšil, díky.

matousekKkrejca: René Vulkán: Díky René, tak tos mě potěšil, o té si právě myslím, že není zas tak špatná. Je to vzpomínka na dům, kde jsme bydleli, když jsem byl malý. Snažil jsem se dát tam ty věci, které mi utkvěly v paměti.
dobrou noc.

René Vulkán: musel jsem si ji přečíst víckrát, ale stálo to za to, přišel jsem jí na chuť

René Vulkán: a chci číst si na tvém lýtku,
kérku - jak mudrc v papyrovém svitku -GENIÁLNÍ!!!