Petra

Kapka: Ať bjeví se anděl milý
a ozvěna pak vrátí síly

Květka Š.: ST))

vavaoko: Velice púsobivé. ST

E.T.Jane: Silná bolest na křídlech anděla....*

Rezina: Jen v ozvěně budeme jednou žít
ST

básněnka: křikem ozvěny zachycena,slzou umáčena..anděl bdí nad tebou,svá křídla má roztažena ..ST

hloubavá: Když je dobrá vůle...

hloubavá: Loučení s přítelem - co dodat...

enigman: jen vyjdi...

dedilope: nejsi v tom sama, taky nemůžu být s tím koho nejvíc miluju (s tím nejcenějším, protoze to on pro mě je)

jankennethlister: Nevím, jestli jsem to pochopil správně: Nikdy nevkročíš dvakrát do stejné řeky.

jankennethlister: Ty sestavené sloky vypadají jak tři aztécké pyramidy
ale zároveň jako by ztvárňovaly šipku vedoucí snad
za určitým posláním. Myslím, že to může souviset i
s obsahem textu. Ta šipka vede amanta k poslednímu
setkání se svou přítelkyní, která už dál nemůže ve
vztahu pokračovat, neboť zažila něco, co se jí v
srdci nikdy nezahojí. Anebo je tu poslední možnost,
že sloky připomínající aztécké pyramidy jsou hrobky
šipka vede milovanou bytost k umírající, která naříká
pod jednou ze tří hrobek. Je to sice bisardně ironické,
když si pomyslím, jako by umírající hrála skořápky a
říkala svému princi, "hádej, pod jakou hrobkou se
právě nacházím? Ještě naposledy si mne vyfoť, aby
sis mne pamatoval, takovou, jaká jsem byla, když
nemoc, zranění nepropuklo ještě v plné míře.

Hm. Zajímavé. Supertip je opravdu málo... Dosahuje
to do větších výšin...

jankennethlister: To je im memoriam.

nejsembásník: nádherné rozloučení...
pod víčky cítím chvění...

Špáďa: Život sází občas rány, co jen čas hojí..., a vzpomínky nám milé pak zůstávají jako jizvy, co již nebolí, ale v duši hřejí...

Mbonita: tahle nemoc je zlá...vím co říkám
hladím

Květka Š.: Tak skončil i můj bratr...taky Jiří...ách jo :-(

Liška76: Bolestné:(

vavaoko: Netuším.co říci. Je to kruté.

Bomejka: Vyhrkly mi slzy....upřímnou soustrast.:-(