blue

valerie: ST beze slov

valerie: no to je ale hezký, je krásné takhle vidět :-) vnímat ST

ttragelaf: blue:

sekce jsem si nevšiml
omlouvám se

blue: ttragelaf: "takových zabedněných lidí
potkáš
pořád z nich něco padá
ne a ne se vyprázdnit"

promiň, čím víc rozebíráš své postoje tím míň ti asi rozumím, je to trochu jako v mých předešlých básních.. mým záměrem zde nebylo rozebírat citát, ani jsem si ho nepřivlastnil, ANI SI HO NEDÁVÁM JAKO ŽIVOTNÍ KRÉDO, NEBO HESLO DNE, báseň je zařazena v sekci Nemoc, Smrt - protože se jedná o člověka, konkrétního, mne blízkého, nejedná se o nikoho z od tebe poukazovaného citátu, do kterého se může každý opírat a vytvářet své životní teorie.

Tamara J: ST *

ttragelaf: blue:

rizika neporozumění jsou ve virtuálním vzduchu velká

reagoval jsem na anotaci
a
na slova O´Connorové narážím denně

kdo není zabedněný, je otevřený jiným
je otevřený jiným motivům, než vlastním

a to je vpravdě vysilující

ttragelaf: blue:

"Možná se někdy cítíme prázdní, protože necháváme kousky sebe ve všem co jsme milovali."

Flannery O´Connorová kdysi poznamenala, že prostota
ducha ( naivita nebo zabedněnost ) sebou nejednou nese absenci etických zásad.

Emma Wallace: ST ;-)

Špáďa: Vyřešils to šalantně!
Se ctí i taktem, s citem i umem.
Není vždy nutno zapíjet rumem.

Psavec: Libí se mi, ST.

blue: ttragelaf: nějak jsem tvůj komentář asi nepochopil..

Lilith: Tichunké ST

vavaoko: Je třeba té zkoušet. Snad jednou ta správná slova najdeme. Toto je dobrý pokus.
ST

ttragelaf: ¨ST

takových zabedněných lidí
potkáš
pořád z nich něco padá

ne a ne se vyprázdnit

M.A.Rek: ST

valerie: Určitě je to moc těžké do pár řádek vtěsnat to zoufalSTví myslím že se ti to povedlo, na mě zapůsobila ta báseň

blue: byron: Diky kamo. Mas asi pravdu..

byron: Hm...jak vyjádřit lidský život a hodnotu? Je to velmi individuální záležitost, však jisté je to, že "odcházení"...a schválně jsem dal ten výraz do uvozovek, je ztrátou. Měl by to být stimul k novému "nacházení"...a opět jsem dal ten výraz do uvozovek. A proč?...protože je to vše velmi individuální.
Naše bolesti nás posilují v hledání nových smyslů...
ST

blue: poznávám že je stokrát těžší napsat vážně něco seriozního o něčem vážném, ne o lásce ale o smrti, někdy člověka ta bolest tak přemůže že už ani nechce, nemá potřebu to sdělovat světu, ale dvě věci ho nakonec přinutí.. ta potřeba vykřičet že tu někdo byl, a žil.. a nakonec mne nakopla jiná bolest, tuto bolest uchopit a přepsat. Jak v pár slovech větách, odstavcích, vyjádřit lidský život a hodnotu..? !!??

Elisabeth.S: VSTřebá všechny hvězdy... poklona pane básníků;-)