Protos1182

Besinka: Vznešená básnička od srdíčka.

CULIKATA: Jsou slova, co hřejí jako kamínka a slova, co bolí v duši jako hrom.., přeji jen ta krásná a hřejivá :-)

divoženka1: Přeji ti ticho a klid
ať v ušich přestane znít

tajemství přírody: Ahoj. Slova drží, tos vystihl krásně, jsou mostem života, já bez nich chřadnu i v rose umyta, samota je zlá bez náruče lásky dechu, bez vět jež třeba hlídat jako v noci deku.

tajemství přírody: Sám nejsi, jen oči zatměly se pro lásky cit. Prohlédni, viď. Miluji a ty máš rád, co je víc než kamarád.

Protos1182: CULIKATA: smiiiiiiiiiiiiiišššsssssss......

Protos1182: CULIKATA: to jsi napsala moc hehky :0)

CULIKATA: Každý má osud a svůj sen , to máš pravdu, tož měli bychom se snažit si je plnit..

CULIKATA: Asi Ti pošlu culík, aby byla příští básnička alespoň s mírným optimismem, ju?:-) Sííím:-)

Besinka: Ano. Ať dělají radost básně. Hezky jsi napsal. Bezva a z duše.

Květka Š.: proč...toť otázka :)

Protos1182: tajemství přírody: tak to je hodne hluboká odpoveď tedy

tajemství přírody: Je to pravdivé, strom by přežil, cítím se být stromem , který z tvých veršů vnímá sílu a hloubku kořenů. Dík, žijeme, není svět jen krásný, ale především touží po životě a v cestě stojí spousta padlých kmenů, kterým přes jejich smrt patří budoucnost, tak i člověk překonaje své bytí blíží se k věčnosti a to i k věčnosti krásy a citu. Dík.

Protos1182: Besinka: ale i žalem svěřeným lze zahubit strom...

Besinka: Někdy je strom kamarád,
co větve má a dá.
Ve větru drží nás.

Koala: Hezkýýýý...

tajemství přírody: Pod vrbou v rybníce, honí se kapři divoce
a pomněnky do kruhů shlíží svěřit život maličký,
bez obtíží
- tam, kde ještě proudí voda a plavou rybičky.
Tam , kde dívky copaté touží být krásné matičky.

Protos1182: Květka Š.: :0)

Protos1182: CULIKATA: :0)

CULIKATA: To bych si také přála. Moc pěkná.