Kajuta

Kajuta: Lilith:

děkuju za obšírný komentář, milá básnířko Lil, ano, ta mechanická stupidita den co den pomalu nahlodává, jako když vracející se příliv vyhlodává skálu. S neúprosnou vytrvalostí. Chtěl jsem o tom napsat, protože se mě to dotýká.
Děkuju ještě jednou za přízeň! :)

Lilith: To mi něco připomíná, kdysi jsem četla jakýsi příběh či cosi z šílené prádelny, bylo mi z toho horko, upoceno a rukabolmo už jen při čtení... nepamatuji si, ale tyhle pocity mi zůstaly...
Hrůzná ta dřina, nekonečnost stupidního opakování... zničené ruce, záda i osobnost těch žen... do podoby otrokyň... uf

Napsal jsi to nádherně, opravdu překvapivé téma a moc se mi líbí verše, jak poutavě se dá psát o obyčejných věcech :-)
ST***+Z pro tebe, šikulko

Kajuta: Ringo:

Určitě je to tak, jak pravíš!

Kajuta: vavaoko: Milena:

Moc vám děkuju, že jste se přišli podívat, zahrada básníkům sluší. :)

Kajuta: Tara:

mně rybíz + angrešt chutnal odjakživa, když jsme měli ještě chalupu, vždycky jsme jako děti sbíraly, ale ještě raději jedly. :) .)
Pro mě je ta chuť spojená i se vzpomínkami. :)

Předem přeju na zdravíčko, až se k nim dopídíš. :)
díky za návštěvu

Kajuta: ttragelaf:

fajn komentář, který jsem si vyloženě užil
líbí se mi ta angreštová píďalka, děkuju :)

Kajuta: Květka Š.:

Moc děkuju, pohádková teto Květo, jsou to hravá stvoření.

Kajuta: Bomejka:

najdou k sobě cestu. Děkuju za zastavení

Milena: Hodilo me to na venkov k babicce. Dekuji.ST

Květka Š.: ST...delfíni a bublinky a slunce a moře...krása...

vavaoko: Pěkné zahradní posezení.
ST

ttragelaf: zrnko máku možná dvě
tu vidí
a tak jde a do vaku je schová
už je má - píďalka angreštová

angreštová

Ringo: Název tvého dílka mi připomněl známé rčení – koukat jako tele na angreštová vrata.
Jejda, teď si nějak nejsem jistý, možná to bylo trochu jinak...

Tara: Chutě na rybíz a angrešt vyvoláváš...bude toho doST:-)

Lilith: Kajuta: Krásně ti to poudá, poudej ještě ;-)

Kajuta: Lilith:

Skrytosvětné díky, Lil. :-) Může to být třeba i obyčejná díra v plotě, nebo zídka o velikosti jedenáctiletého klučiny, která nás tam zavede. Mlsné dveře ťukají na schovku a vzpomínky a na dlaně sběračů a potěší i oči. :-)

To mi to zase poudá. Che che. :-)

Lilith: Oj, pískové slzy asi moc bolí...
Mlsání dobrůtek v nás dítě probudí... a vzpomínky a vůně sladce ožívají... :-)

...na stonku se pohupuje rovnováha motýla
jak mořský koník zakotvený na chaluhách
toto je nádhernost... jůů

Sluneční puntíky zahradou se kutálí ;-)
a dveře jsou možná jedlé ;-)
Včelí kožíšky jsou slušivé... jééé :)

To je tak hezký, tak kouzelný, náš a přitom skrytý svět, stačí se jen dívat kolem sebe, víc, pozorněji... v našich myslích je všelicos schované ;-)
ST*+Z jak ušité šičkou, která se usmívá a nepláče pískové slzy panenek...

Bomejka: Autistické dítě třeba s bublifukem bude pouštět bublinky delfínu ,možná ho pohladí, za ruku se chytne a bude mu krásně:-))
ST za tvé pěkné básně:-))

Kajuta: vavaoko:

Uctivé díky

Kajuta: Milena:

Tak to jsme moc rádi a těší nás to. Děkujeme. :-) Věřím na přenosy myšlenkové.