Kajuta

Kajuta: zelená víla: A na hrnečky pokličky a do hrnečků dušičky. (Unterwasserman.

Kajuta: Guanti Rosi: To bylo podle vzoru Uilleam Uallas :) To mě zas napadaj blbosti.

Rezina: ST

Kajuta: zelená víla: Zas tolik nepřeháněj, ju? .) Díky za návštěvu.

zelená víla: to chce modelínu nebo třeba tvarovat hrnečky a nejlépe konvice, co pak se v peci vypálí :-)

zelená víla: Kajuta: v tom je ten rozdíl mezi sochou člověčí a sochou vytesanou... :-))

René Vulkán: akorát ta klokotající rašelina se mi nezdála (docela pevná hmota)
ale jinak ...

Kajuta: zelená víla: Myslím si, že člověk-socha uvažuje/neuvažuje, cítí/necítí, je/není v bytí/nebytí. .)
:-p

zelená víla: Když se člověk zesošní ... hmmm... říkám si jestli ta socha přemýšlí, uvažuje, cítí, nebo se brání?? kope kolem sebe?? a lze to kopání vydržet??
Neustále mi lidská duše překvapuje, dává, udivuje... bolí... díky za zamyšlení...

Květka Š.: mlha své ruce spíná...pěkný..ST))

básněnka: postulát stínů...je korunován halucinací...
bahno je bahno a rašelina, ta se ráda vrací

osobně ji raději přidávám ke kytkám, mají ji rády:-)

zelená víla: tak ty klenby zázraků... joooo :-)
kajuťáčku ty jsi vážně v těch básních neuvěřitelnej...

Kajuta: díky všem za krásné komentáře a za návštěvy. :)

myšlenka pouhá: Mlha své ruce z bíla spíná.
Klokotá rašelina.
ona stojí zahalena
v oparu z nepřítomna
čekající na tvé dlaně... :) ST

krizekkk: Skvělé obrazy. ST

krizekkk: Vynález vlaštovky... .-) ST

severanka: ...jdu si to ještě přezpívat!
ST

Guanti Rosi: Cítím vřesoviště, rašelinu, blata. Ostrý vítr, holé skály, zemi temných jezer, modrou barvu. Co sis to namaloval na obličej Pikte? Spoustu čar a obrázků, ze světa příšer. Má se tě leknout nepřítel a tví blízcí ve tvé společnosti klidně spát? :O)

zenge: u nás taky klokotá rašelina....;-)
ST

la loba: horká rašelinová koupel...