jc senior

†

Kdo bez viny je, ten ať soudí
peklem hrozí, ohněm, meči
dusnem výfukových zplodin,
byť si mnohdy protiřečí
danou plní povinnost

Být nad věcí se přece hodí
při setbě i senoseči
v kole promarněných hodin
výkřiků a slovních křečí
bezpečný vyhledat most

Kam zamířit vratkou lodí
jak uniknout nebezpečí
katastrof co číší z novin
najít ticho, to prý léčí,
náhodný jen nebýt host
*

víš, jak cestou do Benátek
tam u Marka na náměstí
drzý měl se k tobě spratek
zmizel hned po ráně pěstí

úsměv v tváři v duši zmatek
minuli jsme gondolu
peněz tak na karbanátek
zasedli jsme ke stolu

někdo z nás měl ten den svátek
výheň, v níž se láska ková
nikdy nezná nedostatek
spíš nežít než nemilovat
*

když byl Olaf Eskymákem
sáně měl, taky psů pět,
pak si zvyk na buchty s mákem
ztloustl a začal lenivět
:o)

Miloval jsem dětské vláčky
vagónků svět byl mi hrou
jak tlačily se do zatáčky
kdo dřív? Ať se poperou
*

...milá korálková slovohra
:o)

básněnka:
Láska nemusí přicházet jen ve verších...

Je skutečně cílem rovnováha, nebo stálé kolísání na hraně provazu?
*

Královny nohy nemají, alespoň ne ta černá, která brousí kosu...
*

Láska neumírá, umírají lidé
duše je věčná a láska v ní přetrvá...
*

...nebo ji mám zveršovat sám?
:o)

znám i jiná údolíčka
kde pravidelně projíždím
pumpa je tam, ba i myčka
a čas jde tempem hlemýždím

u pokladen jsou tam slečny
jímž rád podám kreditku
pohled směníme si vděčný...
zkus zveršovat tu povídku
:o)

loudám se krokem pohublého Měsíce
a za mnou se plouží zmoklá zima
:
oba bez nálady čekáme na sníh
*

snad poslení,
snad ještě mnoho zbývá stran
v tom věku večerním
jímž jsem šokován
když slyším pláč (nebo je to smích?)
v té poslední z mých rozečtených knih
*

trochu kruté dolů schody
cíl ztracený v nedohlednu
díky za tu krůpěj vody
chvíli rudnu, chvíli blednu
*

nějak, nějak, nějak
je mi bližší to světlo než filozofie
**

jsem klukem ve věku dědů
koho by to napadlo
že na půdě, hnedle vpředu
loutkové mám divadlo

Kašpárek tam čerta straší
za pecí si hoví král
trpaslíci, dobří braši
a já, starý pricipál
:o)

Kryloviny Kájovinám, kabát nešitý
agitace pod jeřábem staví mešity
dlažba dávno uzamčená, zima zas je tu
v poezii bílých šálů bez kabaretu
*

Jsem citlivka a už při pouhé zmínce o krvi mi běhá mráz po zádech. Ty o uvedených zákrocích píšeš se stejnou samozřejmostí a lehkostí, jako makléř o burzovních indexech. Tím víc je příběh působivější ať už jej čtenář prožívá jakkoli. A po přetrpěné anabazi je pak konec příjemným pohlazením.
*

vavaoko: Špáďa: Slávka: s.e.n: Psavec: poustevník Jirka: nejsembásník: Mbonita: Lota: labuť: Květka Š.: kasparoza: Kars: isisleo: churry:
Co dodat... vidíme to stejně :-(
Dík z akomentáře a názory.

nit života s dvěma konci
rolničky k ní jemně lnou
kniha citů o lakomci
dávno ji mám přečtenou
*