jc senior

†

...do starých ran se nelíbá!
*

jako bych ji hladil, tu hladkobokou kytaru...
*

to jen nevšímaví řeknou, že se paří les
my ale víme, stromy kouří dýmku...
*

sněžná vločka přistála si
na tvé načerněné řasy
vzpomínka na mládí časy?
ne, jen další zima asi
*

Letecké katastrofy jsou časté,
naštěstí tyto mimo smutku dětí
žádné drama nezpůsobí
*

Pro někoho znamení času lupu,
pro někoho čas křížovek...
každopádně čas nejen na důchod, ale i na ST
*

...to "c"
římských 100, takže:
CI IC
a celkem nic...
*

přával jsem si stát se drakem
tím smějícím se, z papíru
ne ledajakám kolohnátem
mít ocas s mašlí z kanýrů

rozlétnout se nad strništěm
v závod se dát se sokoli
ať celé nebe je mi hřištěm
a děti křičí na poli
*

Ten melounovitý Měsíc mě příjemně pronásleduje...
:o)

znal jsem dobře Máju, včelku
píseň, bzukot, samý šprým,
na večernici při úplňku
však ani ona nezná rým
*

půjdem spolu do Počátek
dudlaj dudlaj dudlaj dá
zas poetický bude svátek
v hrdlo, v písmo zlato dá
*

to když z oslavy se vracel
i Měsíc se zapotácel,
padla facka, zvracel splav
blažen, kdo stárne bez oslav
*

Taky mlčím, jse ST...

zenge: vavaoko: vanesa: Sisinka: Rezina: nejsembásník: Mirka Hedbávná: Lota: labuť: kvítek: Květka Š.: churry: básněnka:
Vám všem, přátelé, děkuji za příznivé komentáře k tématu sice dpresivnímu, ale jak i z vašich komentářů vyplývá, vždy nějaké světélko citu plápolá.

Gratulace (nejen) k pětisté básni

sedm bylo trpaslíků
Sněhurkou že byla jsi
pětistovku na sklo díků
jinovatka nakreslí
*

Romana Šamanka LadyLoba:
Děkuji, Romano, za poklonu.
:o)

proč vadil ti měsíc, řezbáři,
že složen z melounových zrnek
na schodech pohozeném polštáři
zahalen zpola do bavlnek
přediva nočních motýlů
proč probuzení znesváří
tvé oko pohasnutých trnek
se zbytky snu na tváři
co kreslí na balonek
básník štětcem omylů
*

to místo chtěl bych znát
nevymřít po meči
jak bylo kolikrát
po temném bezpečí
*

vyrazil si na koníčku
pro princeznu do světa
osedlal však zebru v tričku
malý rytíř, popleta
:o)

Je mistr malíř - krajinář. Občas trochu nevlídný, jindy s úsměvem, to když jej polechtá sluníčko. A někdy zas tak zdvořilý a pohostinný, že nechá u sebe i paní Zimu odložit si její sněhový plášť. Jmenuje se Podzim...
*