kavec

... ta poslední sloka se mi líbí ze všeho nejvíce . ST . Jirka

...já modrou můžu . ST .

... já pomeranče moc nemusím , raději mandarínky .
Ale básenka se mi moc líbí .ST .

...moc mi pomohla , dneska mám náladu pod psa .
ST . Jirka

... Ganeša , to je ten s tím chobotem : raději mám Opičáka , on mi připadá takový zábavnější . Maslím , že se mu říká Sun ? ST .

... desetníček se mi líbí nejvíce .

Moc krásná a také to v těch slovech doslova jiskří .
ST . Jirka

... mlsání je krásné , ale zas se to nesmí přehnat , aby to nezevšednělo . St Jirka

... pane jo , tak toho v sobě máš ST . Jirka

Tím křišťálem to všechno neguješ a rozpouštíš .
Cestuješ se šelmami osudovosti a to jsou kondoři
andělé smrti . Ty ostré úhly dají tušit nějakou katastrofu , co se musela stát a zasáhla do tvého osudu a ty pak pomocí těch zvířat jsi hledala samu sebe .
Na druhou stranu křišťálová ramena tomu moc nerozumím , ale spoutat řetízkem množinu nekonečen , tak to pouze stříbrným .
Vlastně mi to připomíná tuláka který se potácí mezi mnoha světy a právě minul svou smrt ?
A nebo se zase pletu ? A nebo jsou to jenom slova bez hlubšího ezoterického a mystického významu ?
ST Jirka

... celá je Jani moc dobrá , ale pro mě je ta nejlepší ta poslední sloka , tu bych vypíchl , klidně by mohla být za celou báseň . ST : Jirka

... každý den je jiný a záleží pouze na tobě jak se na tu ženu se kterou ten den sdílíš díváš . Moc pěkná .

Moc povedená . ST : Jirka

Moc pěkný . ST . Jirka

... já jsem také pořád někde jinde než tady v té realitě , spíš ve snech o dětství o láskách a o těch kteří mi odešli a já je miloval . Moc krásná ... ST Lotty .

... a plavej se mnou sem a zase tam ... ST .

... tady v Ostravě je boží dopuštění , mlha sníh a furt
padá . Moc pěkná básenka . ST . Jirka

... to není podle mě vnucování , ale moc kunštu a i toho Božího daru . ST . Jirka

Moc krásné , moc něžné a mi se moc líbí . ST . Jirka

... Petronius , to byl pán Někdo , asi už podobný se dosud nenarodil a ani nenarodí . ST . Jirka