Mourek

.. a dá se v tomto směru vůbec přesytit?

jako král všech sladidel
přemýšlím teď nad otázkou
v posledním přání bych chtěl
úplně být sněden láskou

Ten horror teda musel být,
radiátory se chvěly....
Na všechny smysly působit,
já bych se klepal v posteli.
Byť mlékem řízlá – pak není divu,
tětiva drnčí – vždyť je v pohybu.

Tradičně ve tři:

- relátek uvnitř propojení
- k hladině veršů stoupání
- bezdotykové odjištění
- ztratil se prostor na spaní

Do ticha kapek ťukání, slovíček křehké souznění, půlnoční barvičkou malování, daleko k rozednění.

Pokus?
Krásné (a jako vždy i precizní) šumískování.

Návnada často lákavá,
rozpoutá žár, vyvolá slast.
Šunt se přec dovnitř nedává,
doteků pár, pak sklapne past.

Vím, že ani Culík nemá
každičký den posvícení.
Tlapky.. ať co nejdřív změna,
spousta důvodů k culení.

Netřeba suchou nohou ihned po vodě kráčet - stačí se nad ní možná jen trochu vznášet - a to Ty přece umíš...

Lež často mívá na první pohled dlouhé a pěstěné nohy a (oproti pravdě) k chytání srdcí na udici i určité vlohy.

Přeji dobrý vítr v plachtách a hravé delfíny před přídí....

Jazýček v medu vnořený, dlaně ve vatě mít.
Život medově zbarvený, plnými doušky pít.

Hlavně vatu s medem - nezaměnit.

Přeji spoustu vlnění (a modření) u krásného básnění.
Ať brániční natřásání v tomto roce často k mání.

Téměř nedýchám, ať neuletí...

Putování zkušenosti žádá,
mapa mnohdy odlišně vypadá.
Pevné body málokdy se mění,
na buzolu vždycky spoleh není,
cesty vedou z kopce do kopce...
Nejlepší je svést se průvodcem.

Tvé dílko mě k přemýšlení nutí,
není kousnutí jako kousnutí.
Vše prchavým okamžikem dáno...
Představím si, jak dnes ráno
(u popelnic - pod nohama břečka)
kousla mě do ucha uklízečka.
Plížím se, co noha nohu mine,
a z kousnutí pocity mám jiné...

..ach jo, když my u nás metro nemáme (zatím).

..přesně tak ..a než přijdou rytíři z Blaníku, tak národ zvolil (jako vždy) tu správnou vyčkávací taktiku.

Rozum se často snaží u kormidla být.
Co když se s ním chce vystřídat i cit?
Ani rozum nedisponuje vševidoucími radary.
A útesy...
někdy se ony spíše citem odhalí.

Proč slůvka psát,
když šíp ke psaní určen není.
Nemine cíl,
na který on byl vystřelený.

A slůvka možno.. zašeptat.

.. tohle jistě konec není, nádherně duhové snění určitě následovalo..