Kajuta

Lilith:

Děkuju Ti, milý rozdělovači veřejnosti. :-p

Vzpomněl si, jak jedno děvče procházelo sedmi branami
Na prvním prahu muselo nechat pot
Po překročení druhých dveří jí shořely vlasy a ochlupení
Třetí jí svlékly z kůže
Čtvrté vyňaly cévy jak špulku nití
V pátých se musela vzdát srdce

Viděla se jako holý, čistý skelet, propletenec pánve,
vybělený svit kostí
Prohlížela si fascinovaně s hrůzou, jak vypadala zevnitř

Za šestými dveřmi na ní dopadl meteorit a rozmetal její kosti na prach
Dál ,,šla,, už jenom její duše a tu svlékly poslední dveře

Zbylo z ní jenom jakési jádro, kde byla schovaná sebedůvěra a esence všeho, co tvořilo její JÁ.
Neměla ani mysl, jen jakýsi reflex, co jí pudil dál.

Díky, žes mi na to dala vzpomenutí. :)

ST..

Psavec:

spíš bláznivý. :)
díky za nakuk

Květka Š.:

Díky, Květuško. :)

ST :)

Ringo:

Ještě, že jsi šel náhodou kolem, co bych si počal. :)

ttragelaf:

Děkuju za povšimnutí si :)

René Vulkán: vavaoko:

radostné díky a přeju hezký den :)

byron:

Tak už vím, kdo naučil Malého Prince číst poezii. :)
Díky za zastavení

M.A.Rek: matousekKkrejca:

moc děkuji za nakuknutí. :)

To by mne nikdy nenapadlo :)

Skvělé :-) ST

ST :)

ST :-)

Lilith:

Když tam naskočí srdce můžeš poslat někomu na dálku tisíců světelných let něco hezkého. ;-) Díky za návštěvu, Lilinko :-)

Skály mají jistě oči a kameny duši. Zavalený důl někdy bývá i uvnitř nás..

ST a Z, milé Slunce, ještě se vrátím ;-)

ST :-)

Ještě, že máme tu naši bylinku poezii..

ST

Dota Slunská:

Plyšochodné díky. :)

ttragelaf:

Díky za zastavení, moc mě to potěšilo