Kajuta

Pan Kaku je určitě prímového zraku. :)

Zátiší s růžky. :)

Vlaštovky. Se svou navigací. Domů se s jarem vrací. :)

Občas se cítím oloupaný a vyšťavený. Přijde mi jako jedna velká závrať.

Ušlechtilé přání. Ušlechtilý klas.

Dalekohled vševidoucího oka

To je jak psychologická sonda do hlubin, zabalená do originálního vyprávění-básnění.

Cejch. Silnější. Duše. Z vrásek a obolení. Lijáky, slunce, mžení.

Odysseus ví, kde je skutečně doma..

Díky, modráskové. :)

Pozor na ten přetlak, i při vynořování.. :)

Tak tahle alchymie si zaslouží i záložku.. kam se hrabe Kámen mudrců..

E.T.Jane: Díky, je to jen pár negativních pocitů, které jsem zlehčil tím, že jsem si představil váženého smrtonoše jako souseda od vedle.. Přišlo mi to hrozně legrační.

Rarášci. Z očí koukající. Malý růžky rošťáctví. Rozvernost nejen jazyka českého. Větroplach Lumpus vagabundus. Napadaj mě samý rošťácký asociace. :)

Zimolez. Kořínek má tuhý. Pastelka. Z ledomodré tuhy..

Ten konec mě rozesmál.

Aaaano, občas si při bilancování říkám, že to co mě dřív žralo, byly kolikrát ve srovnání s někým jiným pouhé prkotiny..

Pod čepec nakonec. Neunik. S dušemi byl to Karbaník.

CINK..

Děti jsou vynalézavé a kreativní (fantazie), určitě by byla věčná škoda nechat tyhle vrozené dary úplně vyšumět. :) Ačkoliv se tyto dary ztrácejí a ustupují, když, jak kdosi moudrý vyslovil, se z dítěte stává občan.. Každé dítě je PRÝ přirozeně tvůrčí, zpočátku a rodí se tvůrčí.. Možná nám modráskům přece jen něco ostalo. :) Rozvíjím tady takové své žvejky / poloúvahy, páč mi to nedalo. :)