Sonety

» autor: M.A.Rek

Je pošmourno, tak hodné Anglie ve Stratfordu nad řekou Avonou, v nečasu dar času kdy nelije, při setkání zdravím jej úklonou, naproti, nikoli proti sobě jen čtyři sta let a krok nás dělí, v sonetech vypráví o své době, a z kroku propast je, můj příteli, propast bezedná, na kterou nemám sílu ani talent k překlenutí, tam kdes hvězda svítí, ruce vzpínám, nedostižného dosáhnout nutí, i vy natáhněte ruku s dlaní, jednou, možná, dosáhneme na ni…