Svět jako na dlani

Svět jako na dlani

Slunce na svět kouká z výšky
jak obří květ pampelišky
a občas se pousměje
nad tím, co se pod ním děje.

Než ulehne ke spaní,
má svět jako na dlani.
A mnohé, co vidí z výšky,
vepsal jsem do této knížky...

Napsal jsem ji s tajným přáním,
ať je čtení dětem hraním,
zábavou i k pousmání
na cestě ve vzdělávání.

Hrál jsem si jak malé robě,
slůvka hezky skládal k sobě,
až jsem z nich vytvořil most
k vědění i pro radost.

Proto slova v mluvě rodné,
tak tvárné a úcty hodné,
zanechala v knize doklad,
jaký máme v řeči poklad.

A když děti osloví
vtip a hraní se slovy,
tak přijmou mé pozvání
k rozšíření poznání.

(Předmluva ke knize)

Zebra

Maluje si zebra
na kabátě žebra,
i když je jí vedro,
kreslí další žebro.

„Bude-li ti, zebro,
v kabátě moc vedro,
přinesu ti, zebro,
vody plné vědro.“

A že byla vedra,
pila zebra z vědra,
jenomže ta zebra
dál o vodu žebrá.

„Zebro, nikdy neber
s sebou více zeber,
to bych pro vás zebry,
uběhal se s vědry.“