trochu oddechu aby jsme se z těch vánoc nezvencli .... :-)

Taková šachová říkanka ...

V šuplíku ležela, zahrabaná v knížce, vytáhla jsem ji za uši ať stíny na duších zaplaší.

Ono ani není nutné, psát k této básničce anotaci, říká ji báseň sama.

Někdy je lepší vzít tu lehčí variantu, a pak se uvidí. Jedná se o epigram, tak to prosím, vaše čtenářstvo berte s nadsázkou.

Psáno na WC na Prachaticku.

Ti dříve narození se možná upomenou, jak se mluvilo tehdy v rozhlase. Úroveň mateřštiny se nezměnila přes noc. Ještě v ní strašil český Cicero, Jakeš a jiní. Mluvilo se smysluplně o lídrech, brífincích , samitech a jiných kalamitech a jezdilo se na stáže, kupř. až do Finska, k Lapioncům, Samekům a importovalo se do Československa nové náboženství, v čele s Bílou Sobí Matkou. Neujalo se, zaplať Pámbu. Hádky v parlamentu byly skvost, radost poslouchat. Pomalu se to změnilo a já se musím zastat kupř. rozhlasu Prahy dvojky. Poslouchám ji každý den, od rána do večera. Vysílají dobrou hudbu, českou i zahraniční a texty jsou zpívané básně. Když tam mluví odborník, lékař, herec,překladatel, mluví odborně a dobrou češtinou. Člověk zde může slyšet Horníčka, Menšíka, Jana Wericha, Jitku Molavcovou, Hlustvistviháka a jiné veličiny, které rozechvívají smíchem bránici, že málem puká. Tolik k dnešnímu rozhlasu. A přesto se ještě najdou reptači a mektaři a jiní zametači kultury, kteří to chtějí slyšet jinak. Tato báseňka vznikla v sametové revoluci a byla včera trochu upravena, moc ne. Vyhrabal jsem ji ze šuplíku pro ty později narozené. Snad se i oni zasmějí. Je psána záměrně v hovorové, strašné češtině - neboť i tak se tehdy mluvilo.