Diskuzní fórum

Loštice – Řezbář Jaroslav Beneš patří k lidem, jimž příznivý osud nadělil obrovskou porci talentu.
Stačí, aby uchopil do ruky špalík lipového dřeva a pod jeho dlátem se zčistajasna zrodí figurka, šperk, amulet či socha.
Už hezkých pár let se obléká výhradně do renesančních šatů a dobového modrého baretu, který neodkládá ani při své řezbářské práci v ateliéru.

Na hrudi nosí vlastnoručně vyřezávaný amulet. Zachycuje dvě spojené dračí hlavy, datum narození, monogram a životní krédo: „Náš jediný král je Bůh. Bij, nebo budeš bit!“
Na boku se mu pohupuje zdobná dýka a měšec. „Když jsem byl ještě kluk, vozili mě do Března u Štítů. Bydlela tam sestra mé babičky. Její muž vyráběl dřevěné kartáče. Neustále tam hřměly hoblovky. Široko daleko pronikavě vonělo čerstvé dřevo. Dlouho jsem mlčky vysedával na kládách a olupoval kůru…
Ke dřevu jsem měl odmalička krásný vztah. Ta jeho svůdná vůně!“ vzpomíná Beneš.

Na šumperském učilišti se vyučil stolařem. Po vojně nastoupil do místního MEZu. Ve stolárně působil ještě dalších patnáct let. Po roce 1989 raději pracoval u soukromníka jako řezbář. Dnes žije a tvoří v Lošticích.
Stěny jeho domu zdobí některé z jeho nejnovějších prací: lunety, reliéfy, plastiky, drobné šperky.
„Mnozí o mých sochách tvrdí, že vyzařují zvláštní energii. Proto do nich musím vkládat hodně ze své vlastní vnitřní síly,“ vysvětluje řezbář.

Z reproduktorů tiše zní renesanční a barokní hudba. Sedíme u vyřezávaného stolu, na němž odpočívají poháry s lahodnou medovinou.
V rohu místnosti se rozkládá loštický betlém, chlouba nejen místního řezbáře, ale celé obce. Nad ním visí působivá kresba od Petra Herziga. Nalevo zámek Úsov, vedle hrad Bouzov a věznice Mírov.
„Inspiroval mě Třebechovický betlém. Od roku 1994 se postupně snažím, abych vyřezal betlém, jehož devíticentimetrové figurky zobrazují místní občany,“ přiznává Beneš.

Mezi desítkami figurek je i Luboš Zapletal, známý místní rybář. Náruživý zahrádkář František Drlík zase hladí v ruce jablko. V popředí svírá koňské opratě Vincenc Linhart, který se stal osmkrát mistrem ve vozatajské soutěži. V betlému našlo své místo i osm koček.
Předlohou jedné figurky se stala dvanáctiletá Kristýna Štyksová. Podle jejího obličeje již dříve pořídil Beneš sochu madony.
Betlém se rok od roku proměňuje a rozrůstá. Nedávno se do něj nastěhoval cestovatel Jan Eskymo Welzl, slavný zábřežský rodák. Jeho drobná postavička se stala šestým členem Strouhalovy expedice na Sibiř a Novosibiřské ostrovy.

Jaroslav Beneš je rád, že se jeho betlém rozrostl o Jana Řmota, známého loštického hodináře. Své místo v něm našel i velitel místních hasičů Josef Pokorný a kominík Vojtěch Kalabis.
Řezbář ve dřevě ztvárnil také Lindu Beckrovou, která ve druhé světové válce zachránila svou statečností několik zdejších občanů.
Když jsme se zeptali, kolik času a práce si vyžádá jedna postavička, nechtělo se nám uvěřit. „Někdy ji mám hotovou za třicet hodin, jindy potřebuji ještě o deset více,“ usmívá se skromně.
Protože zvolna nastává podzim a s ním se blíží předvánoční čas, připravuje Jaroslav Beneš i drobné betlémy, které si u něj mohou zájemci objednat do svých soukromých sbírek.

Nejlépe se cítí ve svém ateliéru. Donekonečna rozpráví se dřevem. Zvolna ho probouzí do podoby, kterou léta vnímá svým srdcem a dlátem.
„Moje tvorba vyvěrá z duchovního života a jeho mravního řádu. Snažím se žít a pracovat čestně. Dělat poctivý kumšt. Vždyť přivádím na svět sochy svatých, mučedníků a vyřezal jsem už nejeden kříž!“ svěřuje se renesanční řezbář.

Zdroj: http://sumpersky.rej.cz/clanky/rezbar-jaroslav-benes-vnima--kras
u-zivota-srdcem-a-dlatem/

Obyčejní lidé kolem nás

Loštice – Netradičně vyzdobená autobusová zastávka budí pozornost cestujících, kteří přijíždějí do Loštic od Moravičan nebo procházejí kolem.
V galerii osobností z Loštic i celé Hané ji proměnil malíř Petr Herzig Dubický.

Z autobusové zastávky se stala galerie

Obrázky