Diskuzní fórum

Diskuze k anketní otázce.

Sladké 20. narozky to tuším tehdá byli a byla sranda až nehezká:)))

Někdy kolem mých 15-ti let. Z borovičky a opravdu fest. Bylo mně blbě až blujno a od té doby se mně z této kořalky obrací žaludek už po třetí malé štamprli. Asi nějaký psychický blok, protože u jiných druhů mám výdrž větší. Ale jinak jsem s obsahem žaludku kvůli alkoholu neseznámil své okolí už hezkou řádku let. Asi stárnu nebo co.

...já někdy v devatenácti zkoušel, co se mnou udělá 7 Pražanů a pak jsem nevěděl, jestli dřív srát, nebo blít (to jsem byl naštěstí doma a sám)...od té doby jsem přesně 25 let nepil pívo, jen občas rum, vodku, becherovku, klášterní tajemství a vínko...

...Já? poprvé a naposledy když mi bylo sladkých 18.
Jinak už nikdy,tvrdý alkohol,víno,pivo...to mi vůbec nechutná,tak proč se zbytečně nalívat alkoholem.
To jsem se tvářila stejně,jako bych pila léčivý sirup na kašel,nebo jakékoliv kapky...to taky nerada...

ježiš, já vám nevím... snad možná tenkrát na mé dovolené v Itálii, co tam ten příšerný lahar zatopil půl vesnice... to totiž nebyl lahar, ale metla lidstva... ale zkuste to upolykat, když se vám udělá tak blbě :-(

čubík:
Když nemůžeš ani stát,
nevíš zda blít, nebo srát,
zkušenost má stroze praví —
průjem bývá tuze dravý —
posaď prdel na mísu,
před sebe dej kulisu:
lavór nebo širší kýbl,
abys záda snadno shýbl.
Z éteru se dere, o!
óderické stereo!

— — — —

Já se nejvíc sťal po osmi desítkách a jednom panáku po fotbálku asi ve 22 letech. Mamka mně pak vytýkala, proč když zvracím na zem, jsem si neodhrnul koberec, když jsou pod ním omyvatelné lakované parkety... |:-((
Od té doby se úspěšně hlídám a ovládám svoji stop-záklopku.

Já u mé sestry na svatbě,s kamarádkama Míšou a Markétou,mně bylo 12,Míši 13 a MArkétce 14. Dali jsme si si Cinzano a zakusovaly k tomu báječné cukroví - nadýchané labuťky (:-)),které jsme očorkovaly z celé plochy svatební tabule a dokonce i odvážně nevěstě přímo z jejího nehlídaného tácku před jejíma očima:-))
Bylo to prima a špatně nám nebylo,ale měla jsem z toho krásné barevné mžitky, které jsem i posléze nakreslila..
Od těch dob mám k rozjařovadlům velmi kladný vztah..

poprvé?....... no jen kvůli lásce..... ale fest!
a naposled?...... když já pořád ještě nevím..... kdy to bude nejvíc..... ale je pravda, že jednou se mi chuťové buňky probrali až po týdnu..... tak asi byli hodně unavené.

Můj pradědeček říkal..Kdo neumi pit,nemá pit:-)
V našem rodě máme asi dar od Boha dobře odbourávat alkohol,takže opít nás...co to je?:-)))
Zatím jsem se do bezvědomí neopila...bývám jen veselá,když někteří mí přátelé jsou již pod stolem... ale nebudu se radši rouhat a říkám děkuju za ten dar Bože.

Vážně nikdy. Rozhodně jsem nikdy nevracel alkohol otvorem, kterým do mne vstoupil.
Za prvně mi chuťový pohárky fungujou ve funkci "konstanta = alkohol + chuť na něj", takže se stoupajícím množstvím ethanolu rovnoměrně klesá apetit k němu a druhej důvod je asi genetickej. Kdykoliv jsem se nechal (nerad) nalámat do nějakýho účelně popíjejícího programu, tak jsem skončil se stejným unaveným úsměvem, kterej se mi dostavuje už po dvou panácích i na samotným konci konzumace, přičemž většinou jsem musel vést některé aktéry domů :/.
8 piv bych ale nevypil už jen kvůli tomu, že by nebylo kam ve mně uskladnit to vzniklý jezero.

drsnosrstej kokršpaněl: ...tak to jsi šťastnej člověk, Františku...:)
...chlastat do sraček není nic pěkného a pak se i stávají lidem nemilé věci, někdy i takové, které jim obrátí nejen žaludek, ale i život naruby...

...bez čurání, bych nedal 8 pěnivců ani já...:D

Jé....dobrý téma :-D
To už je hodně dávno, asi v mých 22-23 letech a naposledy asi deset let poté, od té doby si dávám docela majzla, nač vystavovat své tělo postopileckému stresu zvanému kocovina, blééé :-)
Drsnosrstý kokršpaněl - tak to snad ani není možné, ale věřím, že i takoví lidé existují :-) , gratuluji!

v 17ti na bramborový brigádě. Rum a víno... Hodně rumu... nebýt spolužaček, tak bych tu snad ani nebyla...