Mrazivá louka

Mrazivá louka

Nevím, co je krásnější - bílá zmrzlá tráva,
nebo stříbrné třpytivé traviny
či opadané, rozčepýřené keře.
Ranní mráz se na nich hezky vyřádil...

Srnky raději zalezly do malého lesíku,
aby svým dechem nezničily jejich krásu.

Volala jsem na ně, jen se na mě podívaly
a svými světly řekly: „Prosím, neruš...
Krása za chvíli zmizí a my se zúčastníme ranní snídaně s celou rodinkou.“

Teď na mě zamával poslední keřík, obsypaný žlutým listím.
Možná naposledy...

Červené kuličky jeřabin mi nad hlavou dělají bránu do říše pohádek.

Ptáci, kteří neodletěli do teplých krajů, pějí píseň do kroků, které jsem do rytmu udála.
Promiňte, zpěváčci, už musím, zima se mi dostává pod bundu, prsty mi křehnou...

Musela jsem dnešní zmrzlou nádheru zvěčnit na tento papír.
Za rohem bych zapomněla, co jsem vám chtěla říct...