KŘÍDLA SNŮ POD ŠEDÝM NEBEM

Kam kdysi jsem jen mířil
ve svatém nadšení
až tam, kde není cíl, –
když svět se převrátil
u brány vězení,
jež jsem si vytvořil?

Utichla slova ďábla
pod nebem šedých mraků,
v listí, kde nevykvetla
odvaha do zázraku,
a také nedolétla
má křídla k řece proměny.

Vzpomínka však zůstala, –
má ruka v noci píše,
když písmena, jen malá,
vytváří zcela tiše
modlitbu z jiné říše.