Skleněná píšťalka

— Obraz 1 —
Zvuky otevíraných a zavíraných šuplíků.
CHLAPEC: Elis!
Pokračují zvuky otevíraných a zavíraných šuplíků
CHLAPEC: Eeeelis! Nevíš, kde mám ponožky ze včerejška? Ty moje oblíbené, od tebe…
SESTRA: Včera jsem ti je prala.
CHLAPEC: Prooč…
SESTRA: Protože vypadaly jak kdybys v nich prošel nějakým pralesem.
CHLAPEC: A kde jsou?
SESTRA: Na sušáku.
CHLAPEC: Díky!
SESTRA: Počkej, příšerko, vždyť jsou ještě mokrý!
CHLAPEC: To nevadí!
(chvíle ticha)
SESTRA: Nemám jít raději s tebou?
CHLAPEC: Vždyť už jsem velký, Elis! A je to kousek, blíž než do školy!!! Zvládnu to, neboj se.
SESTRA: Máš všechno?
CHLAPEC: Jasně! Přece mě znáš!
SESTRA: (ironicky) No právě. (opět s úsměvem) Užij si to, Dane!
CHLAPEC: Jojooo.
Zvuk cinkajících klíčů, zavíracích dveří. Zvuk běžících nohou, zvuky města a tramvaje. Zvuk brždění. TICHO






— Obraz 2 —
Ticho najednou přerušuje pípání EKG.
MATKA: Daníku… Otevři oči… Prosím… Musíš bojovat. (tiše, zoufale)
CHLAPEC: Mami…
MATKA: Všechno bude v pořádku, neboj se. Jsme tu s tebou!
CHLAPEC: Mamí!!! Já jsem tady!!!
MATKA: Postarají se o tebe!
CHLAPEC: Mamí! Co se děje? (je slyšet jak hlasitě dýchá)
MATKA tiše pláče.
CHLAPEC: Mamííí, odpověz prosím! Co se děje?
Zvuk otevírajících se dveří.
MATKA: Pane doktore!
LÉKAŘ: Dobrý večer, paní Procházková.
MATKA: Už něco víte?
LÉKAŘ: Můžeme si prosím popovídat někde v klidu?
MATKA: Co se děje?
LÉKAŘ: Prosím… Pojďte se mnou.
Zvuk kroků a otevírajících se a zavírajících se dveří.
CHLAPEC (skoro pro sebe): Co se to děje?! A proč… Kdo to je v té posteli?
NYX: Jméno?
CHLAPEC: Cože? Kdo jste?
NYX: Jméno!
CHLAPEC: Dan… Daniel.
NYX: Příjmení?
CHLAPEC: Procházka.
NYX: Procházka… Procházka… Procházka. (Je slyšet šustění papírů) Áaaa, tady. Daniel Procházka, 28. září.
CHLAPEC: Ne, já mám narozeniny v srpnu…
NYX: Narozeniny možná… (ZVUK tužky na papíru, jak si NYX něco odškrtává)
Rozhovor jakoby z dálky
LÉKAŘ: Je mi to moc líto. Povedlo se nám sice nakonec obnovit srdeční činnost, ale… Po té nehodě jeho srdce nebilo víc jak patnáct minut…
MATKA: Vždyť dýchá! Cítila jsem, jak…
LÉKAŘ: Dýchá. Jeho srdce ještě funguje, ale jinak je odkázán na přístroje – dýchá jen díky nim a…
MATKA: Budu tu s ním… Dokud ty přístroje budou třeba. Nebojte! Je to přece náš syn! Zvládne to.
LÉKAŘ: Paní Procházková, myslím, že si stále nerozumíme. Danův mozek nevykazuje žádnou aktivitu. Můžeme jen zkrátit jeho…
Na chvíli nastane ticho.
OTEC: Chcete ho odpojit?
MATKA: Mlčte… Prosím, mlčte.
Chvíle ticha
CHLAPEC(tiše): Takže já jsem… Mrtvý?
NYX: Kdepak, ještě ne. Ještě chvilku času máš.
CHLAPEC: (s nadějí v hlase) Takže se uzdravím? Bude všechno jako dřív?
NYX: Slyšíš to? Píp píp… To pípání tě drží při životě.
CHLAPEC: Takže jsem nebo nejsem mrtvý?
NYX: Kdybys byl živý, nemluvili bychom teď spolu. Jasné?
Ticho. Je slyšet jen zapisování NYXe tužkou na papíru.
CHLAPEC: Mamka a taťka… Můžou mě vidět?
NYX: (bez zájmu, stále vyplňuje papír) Ne.
CHLAPEC: A vy? Vy mě vidíte?
NYX: Máš krátké rozcuchané vlasy, modré oči, tak metr čtyřicet, jsi dost malý na to, že už ti je osm, na sobě máš růžové pyžamo, které ti je o aspoň tři čísla větší - a stojíš tu úplně bos?
CHLAPEC: Asi…
NYX: Pak tě vidím.
CHLAPEC: Kdo jste?
NYX: Prostě já. Tady. Postav se na váhu…
CHLAPEC: A já… Kdo jsem já…?
NYX: Počkat počkat. Říkal jsi, že jsi Daniel!
CHLAPEC: Ano… Ale jestli jsem Daniel… Kdo je tady v té posteli…?
NYX: Ty. Nedělej v tom zmatek, ještě bych si odškrtnul někoho jiného… 27 a půl kila.
Chvíle ticha. Jen NYX si stále něco píše, je slyšet klouzání tužky po papíru.
CHLAPEC: Co se stalo?
NYX: Vběhnul jsi pod autobus.
CHLAPEC: Nepamatuju si na to.
Ticho.
CHLAPEC: Šel jsem na oslavu. Je to jen přes park a silnici. Rozhlédl jsem se. Fakt jsem se rozhlédl. A pak už si nic nepamatuju…
Ticho.
CHLAPEC: Co bude teď?
NYX: Teď musíš počkat.
CHLAPEC: Počkat? Na co?
NYX: Až přijde čas. Veškeré informace jsou malým písmem úplně dole na druhé straně, váš souhlas ani váš podpis není vyžadován, stížnosti a reklamace si nechte na později. Prosíme, abyste tu nepili, nejedli, nekouřili, vyvarovali se sprostých slov, neházeli na zem odpadky a nepokoušeli se strašit živé, nefunguje to. (Zvuk odtrhávajícího se papíru). Hezký pobyt.
Zvuk otevírajících se dveří a rychlých kroků.
SESTRA: (šeptá) Ty můj blbounku. Cos vyváděl…
CHLAPEC: Elis…
NYX: Kdo to je?
CHLAPEC: Elis… Eliška… Moje sestra…
Zvuk otevírajících dveří.
SESTRA (nešťastně, zoufale): Tati!!!
OTEC: Pojď. Teď mu nepomůžeme…
Chvíle ticha
OTEC: Eliško… Je skoro půlnoc…
SESTRA: Dobrou noc, Dane. Zítra hned ráno přijdu, jo?
Kroky, cvaknutí dveří.
NYX: No a já taky už půjdu.
CHLAPEC: Počkejte… Já… Já nechci umřít…
NYX: Pozdě…
CHLAPEC: Co mám teď dělat…
NYX: Co já vím, co chceš… Třeba si užívej vzpomínek. (unaveně) Jenom mi tu prosím tě nefňukej, jak je to nefér…
CHLAPEC: Vzpomínek?


— Obraz 3 —
cinkání příborů, krájení štrúdlu, nalévání čaje.
MATKA: Dane, pojď taky za námi. Nebo ti Elis všechen štrúdl sní.
SESTRA: (šibalsky) Hlavně patky s hodně rozinkami.
CHLAPEC: Běžím. Mamíííí, ať mi nechá!
Židle se odsouvá.
OTEC: Hmm.. Čerstvý štrůdl! Pekla jsi s dětmi?
MATKA: Jen s Elis. Dan je ještě malý, aby se mi v kuchyni…
ZVUK šlehačky ve spreji
SESTRA: Heeej, já chci taky šlehačku na štrůdl, nevyplácej ji všechnu, Dane.
MATKA: Dane… Elis, u jídla se nečte.
OTEC: Co to čteš?
SESTRA: Knížku o člověku, co chodí po horách.
OTEC: Když jsme byli s maminkou mladší, taky jsme šli přes hory. A spali pod stanem, viď, Marie. Jednou nám lišky sežraly všechno jídlo, museli jsme pak hledat kořínky, borůvky, brouky a stonožky. A měsíc jsme o hladu šli do civilizace, prošoupali jsme boty a…
SESTRA: Vážně?
MATKA: Neblázni jí hlavu, Patriku. Tatínek vzal do ruky mapu a už večer jsme byli ve městě. A dali jsme si tam teplou večeři.
SESTRA: Já bych to taky asi chtěla zkusit. Někdy…
OTEC: Stan je v komoře. Přespi dneska na zahradě.
CHLAPEC: (nadšeně) Můžu taky? Prosííííím… Prosííííím… Prosíííím, mami!!!
MATKA: Jsi ještě malý, Daníku.
CHLAPEC: Vždyť už mi je šest!
OTEC: Možná bychom mohli…
MATKA: Patriku!
CHLAPEC: Prosííím…
OTEC: Víš co? Až ti bude aspoň 8, tak vyrazíme pod stan všichni. Ano? Máš před sebou celý život, nemusíme přece pospíchat. Co ty na to?
CHLAPEC: (zklamaně) To je až za rok a půl…
SESTRA: (tiše, jen pro rodiče, šeptá) Já se o něj postarám. Fakt. Ať klidně spí se mnou.
MATKA: (tiše) Ne. Něco by se mu mohlo stát.
CHLAPEC: Co si šeptáte?
SESTRA: Říkám, že s tebou by to bylo lepší. Až mi lišky ukradnou poslední konzervu, tak si budu moct upéct alespoň tebe.
CHLAPEC: Hééééj.
SESTRA: Jen si dělám legraci, příšerko.
MATKA: Dane, zuby a do postele.
CHLAPEC: Ach jo…
Sklízení ze stolu, kroky, dveře. Cvaknutí vypínače. Tiché oddychování.
SESTRA (šeptem) Dane… (Pauza) Danííí…
CHLAPEC: (rozespale). Hmmm…
SESTRA: Nespíš?
CHLAPEC: (zmateně) Co se děje?
SESTRA: Vstávej. Budeš spát se mnou ve stanu. Ale mamce a taťkovi ani muk.
CHLAPEC: (radostně, pořád šeptem) Vážně můžu?
SESTRA: Počítej, že ráno tě probudím brzo. Aby ses stihnul vrátit do svojí postele. Nikdo nesmí nic poznat. Tak pojď, ale potichu.
ZVUKY: tiché kroky, zip stanu, šustění spacáku.
SESTRA: Všechno v pořádku?
CHLAPEC: Joooo.
SESTRA: (trochu si dělá legraci) Ale jestli mamce nebo taťkovi něco jen pípneš, tak si tě opravdu udělám k večeři. (Chvilka pauzy) Není ti zima?
CHLAPEC: Vůbec. A tobě? Ty nemáš spacák?
SESTRA: Táta mi dal jen jeden. Ale je mi teplo. Nemáš strach?
CHLAPEC: Trochu.
SESTRA: Jsem tu s tebou. Neboj.
CHLAPEC: Nepůjdeš v noci nikam, viď?
SESTRA: Vždycky budu s tebou. Copak bych tě mohla nechat samotného?
CHLAPEC: Vždycky?
SESTRA: Nastav ruku.
CHLAPEC: Co to je?
SESTRA: Píšťalka. Pamatuješ? Jak sis ji tenkrát vzal bez dovolení. Je tvoje… Když s tebou náhodou nebudu, a něco se bude dít, zapískej, a já hned přijdu. Ne! Opovaž se pískat teď, chceš, aby na nás přišli a zjistili, že nejsi v posteli?
CHLAPEC: (tiše) Až vyrostu, chci být jako ty, Elis.
SESTRA: Zavři oči a spi.
CHLAPEC: Dobrou noc.
SESTRA: Dobrou noc, příšerko.






— Obraz 4 —
ZVUK: Znovu z dálky začíná pípání EKG. CHLAPEC zkusí na píšťalku zapískat.
CHLAPEC: Elis (volá hlasitě)
CHLAPEC zkusí znovu zapískat.
CHLAPEC: (tišeji) Elis… Prosím… Já mám strach…
Ticho. Pak cvaknutí dveří
OTEC: (šeptá) Prosím tě, co bude dělat s kytkou.
MATKA: Ať to tu má hezké! Dej toho plyšáka na stůl. A pomeranče taky. Kdyby se probudil… Má je rád.
OTEC: Jak myslíš… Co ti říkal doktor?
MATKA: Podívej, usmívá se. Stejně jako když byl malý.
OTEC: Marie! Přišli na něco? Nebo je to beznadějné a…
MATKA: Nemluv tak před ním, Patriku! Není to beznadějné. Viděla jsem to v televizi. Lidi se probudí i po měsících.
OTEC: Marie! Co ti řekli doktoři!
MATKA: Doktoři se mýlí.
(chvíli ticho, otec jen hlasitě vydechne, ale neřekne nic).
OTEC: Pojď, je pozdě, odvezu tě do práce.
MATKA: To nemyslíš vážně! Nemůžu tu Daníka nechat samotného…
OTEC: (překvapeně) Nejdeš do práce?
MATKA: Vzala jsem si volno. Musím být přece s Danem!
OTEC: Přijdu odpoledne s Elis.
MATKA: Elis? Ta přece nemůže takhle Daníka vidět.
OTEC: Myslím, že by…
MATKA: NE, Patriku… Byla by z toho špatná. Dan bude v pořádku. To potřebuje vědět.
OTEC: Jak myslíš…
Cvaknutí dveří. Zvuk urovnávání poštáře.
MATKA: Neboj se, Dane… Budu tu s tebou! Nenechám tě samotného
CHLAPEC: Slyšíš mě, mami? Prosím… řekni, že mě slyšíš…
MATKA: Podívej, přinesla jsem ti plyšáky.
CHLAPEC: Mami, s těmihle si už aspoň dva roky nehraju.
MATKA: Tenhle je přece tvůj oblíbený. Půjdeš domů, neboj, už brzy! A zas si s nimi budeš hrát!
Najednou MATCE začne zvonit telefon.
MATKA: Slyším.
MATKA: Aaaa, to jsi ty, Sáro!
MATKA: Ne, neprobudil.
MATKA: Říkají, že už nemá šanci. Že mám… že mám podepsat souhlas s odpojením. Ty jsi advokátka. Prosím, vymysli něco. Bojím se, že mě obejdou a…
CHLAPEC: Co vy tu zas děláte?
NYX: Co by. Je 28. září.
CHLAPEC: A?
MATKA: Ale já vím, že žije… Jsem jeho matka…
MATKA: Ne, co by s ní bylo. Elis je v pořádku.
ZVUK EKG se zrychlí, začne být nepravidelný a nakonec je jen slyšet stálý tón
NYX: Tohle.
MATKA: Daníku? Daníku!!! Haló! Pomoc!
Zvuky zmatených lékařských hlasů.
CHLAPEC: Vy jste to věděl?
Po chvíli tep zas naskočí.
MATKA: Děkuju!!! Děkuju vám!!!
LÉKAŘ: Už je to v pořádku…
MATKA: Děkuju vám!
LÉKAŘ: Teď jsme mu pomohli, ale váš syn… Díval jsem se na výsledky všech testů… Můžu udělat ještě ultrazvuk mozku, abychom…
MATKA: Udělejte to. Uvidíte, že se mýlíte.
LÉKAŘ: Je to vaše právo.
MATKA: Můžu být celou dobu s ním?
Zvuk vrzajících koleček a cvaknutí dveří
NYX: Už to skoro bylo. Dřív tyhle problémy nebyly. Buď byl člověk živý, nebo mrtvý. Nic mezi tím.
Chvíle ticha
CHLAPEC: Elis říkala, že když umřeme, jdeme do nebe. O tomhle nic…
NYX: Hmmm…. Zajímavé.


— Obraz 5 —
Zvuk pobíhání po pokoji, cvakání NERF pistolí. CHLAPEC zrychleně dýchá a směje se.
SESTRA: Stejně se do mě netrefíš.
CHLAPEC: Jen počkej.
SESTRA: Nepočkám. (SESTRA se směje)
CHLAPEC: Zásaaah!
SESTRA: AAAAAA… (dutá rána).
CHLAPEC: Jsi už mrtvá?
CHLAPEC: Elii?
CHLAPEC: Elíí, je ti něco?
SESTRA: Neštouchej do mě tou pistolí, (směje se) to lechtá. Vzdávám se, vzdávám se!
CHLAPEC: Nevěřííííím.
Znovu zvuk natahované pistole a výstřelu NERF.
SESTRA: Ty příšerko! Že se nestydíš. Takhle zabít svoji sestřičku.
CHLAPEC: Však já vím, že je to jen jako. Můžu k tobě na klín?
SESTRA: Jasně, to víš, že jo.
CHLAPEC (najednou naprosto vážně): Elí… Co je po smrti? Když umřela babička, kde je teď? Ptal jsem se mamky, ale ta řekla, že jsem na to ještě moc malý. A taťka neměl čas.
SESTRA: Malý na co? Střelit zákeřně svou nebohou bezbrannou sestřičku do zad, když leží na zemi a…
CHLAPEC: (naprosto vážně) Elllíí. Chtěl bych to vědět.
SESTRA: Když to je těžké, Daníku. Já to nevím…
CHLAPEC: Vždyť přece ty víš všechno…
SESTRA: Já? Všechno ví jen ten nahoře.
CHLAPEC: Soused nad námi?
SESTRA: (zasměje se) Když byl někdo hodný, půjde do nebe.
CHLAPEC: A když nebyl?
SESTRA: Tak půjde do pekla. Mezi čertíky. Strčí tě tam do kotle a budou tě lechtat, dokud…
Sestra chlapce lechtá, ten se směje, ale najednou se SESTRA zarazí
SESTRA: Co se děje, Dane?
CHLAPEC: Babička byla hodná.
SESTRA: To víš, že byla. Je nahoře a kouká se na tebe.
CHLAPEC: Já taky jednou umřu?
SESTRA: Každý. Ale neboj, bude to za hodně hodně hodně dlouho. No tak, usměj se.
Zvuk klíče v zámku
SESTRA: Rychle, posbírej všechny ty náboje, já složím deku. A rodičům ani slovo!
MATKA: (z povzdálí) Nazdar! Kde jste kdo?
MATKA: Ahoj Dane.
MATKA: Elis, co tu vyvádíte s lyžařskými brýlemi?
SESTRA: (trochu koktá) Chtěli jsme spolu vařit večeři. Překvapení… A říkala jsem si, aby Danovi nic nevlétlo do oka a až budeme krájet cibuli… Že brýle…
MATKA: Dan je ještě na vaření moc malý, to přece víš. Něco si udělá. Má na to ještě dost času, říkala jsem ti…
SESTRA: No jo, náš malý Dan… Tati, řekni něco…
OTEC: Mamka má pravdu, Elis…
SESTRA: Jasně…







— Obraz 6 —
Znovu se začne ozývat pípání EKG.
NYX: Zajímavé, ale úplně vedle.
CHLAPEC: Úplně vedle? Jako že nebe neexistuje?
NYX: To jsem přece neřekl!
CHLAPEC: Takže existuje?
NYX: To jsem taky neřekl!
CHLAPEC: Cože…???
Cvaknutí dveří
LÉKAŘ: Jak jsem říkal, kompletní výsledky budeme mít asi za 2 hodiny.
MATKA: Uvidíte, že mám pravdu. Až se na to podíváte…
LÉKAŘ: Rád bych vás poprosil ještě o souhlas s jedním testem, kdyby…
MATKA: Samozřejmě, udělejte ho.
LÉKAŘ: Ale tenhle test…
MATKA: Kde to mám podepsat?
LÉKAŘ: Nejdřív bych vám rád vysvětlil, že…
MATKA: Není třeba.
Zvuk tužky na papíru.
NYX: Chudák malá Eva (ironicky). Bylo by pro ni jednodušší, kdyby si to tvoje matka přečetla.
CHLAPEC: Vy víte, co to je?
NYX: Tohle bude ještě zajímavé.
CHLAPEC: Už zas chcete jít?
NYX: Nemám na starosti jen tebe, mrňousi.
CHLAPEC: Zůstaňte ještě chvilku… Prosím…
NYX: Pročpak? Máš nějaké přání, stížnost, reklamaci…
CHLAPEC: Proč já? Proč se to stalo mně?
NYX: Četl jsi vůbec ty instrukce?
CHLAPEC: Jaké?
NYX: Ta cedulka, co máš kolem ruky. Bod 42f. Je to malým písmem. Stejně to nikdo nikdy nečte.
CHLAPEC (slabikuje): Pokud nejste spokojeni, podejte stížnost do 14 dní. Tato záruka se nevztahuje na případy vyšší moci a osudu. Co to znamená?
NYX: Prostě se to stane. Proč asi ten orel pustil želvu na hlavu zrovna Aischylovi?
CHLAPEC: Co?
NYX: Tyhle novodobé vynálezy. Jen to zbytečně prodlužují.
— Obraz 7 —
Chvíli ticho. Hudební motiv.
CHLAPEC: Mami… Jak se máš, mami…?
CHLAPEC: Stýská se mi. Po vás všech… Proč taky nepřijde Elis?
Ticho
CHLAPEC: Jak to, že nemusíš do práce?
CHLAPEC: Vždycky jsi říkala, že práce je moc důležitá! Dali ti tak dlouhou dovolenou?
CHLAPEC: Víš, že takhle dlouho jsi se mnou ještě nikdy nebyla?
CHLAPEC: Dneska si u mě budeš jenom číst knížku? Povídej mi něco…
CHLAPEC: Chtěl bych slyšet nějakou tvoji pohádku. Prosííím, mami…
CHLAPEC: Byla jednou jedna princezna a jmenovala se Elis. Ale vůbec nechtěla poslouchat svoji maminku, a tak utekla do lesa, kde ji přepadli loupežníci.


— Obraz 8 —
SESTRA (z dálky): Dane. Dane. Kde jsi? Už máš vyčištěné zuby?
SESTRA: No tak, Dane. Jestli chceš pohádku na dobrou noc, tak se ukaž.
SESTRA: Počítám do deseti. Jedna… Dva… Čtyři…
CHLAPEC: Zapomněla jsi na tři! Zapomněla jsi na tři. Umím počítat líp než ty a to jsou mi teprve štyři... Jedna, dva, tři, štyři, pět…
SESTRA: A jak je to dál?
CHLAPEC: (rychle) Šest, sedum, osum, devět, deset, jedenáct, dvanáct.
SESTRA: Ještě pusu.
CHLAPEC: Na dobrou noc?
SESTRA: Umýt od pasty, příšerko.
Tekoucí voda. Zapískání píšťalky
SESTRA: (rozzlobeně) Kdes ji vzal? To je moje píšťalka.
CHLAPEC: Promiň. Visela tam a já… Omylem jsem zhasnul světlo a…
SESTRA: (dělá si legraci). A myslel sis, že když zapískáš, tak se strašidla leknou?
Chvíle ticha.
SESTRA: Promiň, jsem hloupá. Dostala jsem ji od babičky, víš? Je pro mě důležitá.
Klíč v zámku
OTEC: Hezký večer, bando! Jak jste se celý den měli?
CHLAPEC: Dobyli jsme severní pól, tati… Přelézali jsme skály a kaňony, brodili se sněhem, dolů jsme lezli jen po provaze a museli bojovat s…
MATKA: Cože?
SESTRA: Četli jsme JENOM knížku o dobytí pólu. (důrazně) VIĎ, Dane.
CHLAPEC: Co? (Zmateně)
MATKA: (s úsměvem) Já ti taky na všechno skočím.
CHLAPEC: Bude pohádka?
MATKA: Zuby vyčištěné? A umytý?
CHLAPEC: Joooo! Koukej!
MATKA: Tak převléknout a do postele, za chvilku jsem u tebe.
Cinkání nákupu.
SESTRA: Jdi za Danem, mami, já nákup vyndám.
OTEC: Udělám to já, ty už běž taky na zuby, Elis, je skoro jedenáct.
zaklepání, otevírání dveří
MATKA: Dane, koukej sundat to Elis tričko. A vezmi si svoje pyžamo, co tě to napadlo.
CHLAPEC: Ale mamiii…
SESTRA (z dálky, s pusou plnou pasty): Ať si ho klidně nechá, mě je malý, mami…
MATKA: Ale je růžový! A s jednorožcem! Převlékni se, ať můžem jít na pohádku.
SESTRA (z dálky, už bez pasty): Nemůžete začít beze mě…
MATKA: Nejsi na pohádky už moc velká, Elis?
CHLAPEC: Ne, z knížky neeee… Tvojíííí.
MATKA: Byla jednou jedna princezna. Ale vůbec nechtěla poslouchat svoji maminku královnu, a tak utekla do lesa, kde ji přepadli loupežníci. Loupežníci ji ale nepoznali, a tak jim musela vařit a uklízet. Jenže tahle princezna měla statečného brášku, kterému se po ní stýskalo. Hledal dlouho, až našel prince, který se na svém tříhlavém draku vypravil princeznu zachránit a… Dane, ty už spíš?
SESTRA: (šeptá) A jestli neumřeli… Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Dobrou noc.
OTEC: Dobrou noc, Elis.
Zavírání dveří. Chvíle ticha. Zvuk kávovaru.
OTEC: Bude to pořád těžší. Ochránit ho.
MATKA: Však to zvládneme, neboj.
OTEC: Pořád mě přemlouvá, ať si s ním zahraju fotbal. Kluci ve školce ho tam hrají každý den… Nevím, jak dlouho mu to tam můžeme zakazovat. Možná bychom mohli…
MATKA: Ne! To nesmíš! Kdyžtak vybereme jinou školku. Tak moc bych si přála, aby byl normální kluk, víš…
OTEC: Vždyť je normální! A Elis ho má moc ráda.
MATKA: Je to jeho sestra. (jako by to bylo automatické, že ho má pak mít ráda)


— Obraz 9 —
Znovu začíná pískat EKG.
OTEC: Jak mu je, Marie?
MATKA: Pořád stejně. Ale zlepší se to, uvidíš.
Chvíle ticha
OTEC: Eliška dneska měla závody. Mrzelo ji, že jsi tam nebyla.
MATKA: Copak jsem mohla?
Chvíle ticha
OTEC: Ráno volali z tvé práce. Prý ses už dva týdny nikomu neozvala.
MATKA: Mám dovolenou.
OTEC: Neví o ní.
MATKA: Nemůžu tady přece Dana nechat samotného. Jsem teď potřeba tady, Patriku!
Cvaknutí dveří.
LÉKAŘ: Dobrý den. Á, je dobře, že jste tu oba dva.
MATKA: Nějaké dobré zprávy? Už máte další výsledky?
LÉKAŘ: Paní Procházková. Není už nic, co bychom pro Dana mohli udělat. Chápu, že to není jednoduché. Ale… Bylo by pro jeho dobro, kdyby…
MATKA: Dobro? Že ho necháte umřít?
OTEC: Marie…
MATKA: Nic o něm nevíte.
Chvíle ticha
MATKA:(tiše). Až vyroste, chce být fotbalistou! Jako Messi.
LÉKAŘ: Prosím, paní Procházková. V téhle nemocnici leží holčička. Má vrozenou srdeční vadu a má poslední šanci, že se pro ni najde nějaký dárce. Váš syn je podle testů vhodný, aby jí mohl pomoci…
MATKA (zmateně) Testů? Jakých testů? (rozzlobeně) Kdo vám to dovolil???
LÉKAŘ: Ten formulář, co jste podepsala… Chtěl jsem vám to…
MATKA: Nikdy! Nikdy, rozumíte! Dan žije.
LÉKAŘ: Danovi už nedokážeme pomoci, ale můžeme zachránit….
MATKA: (bez síly, přeskakuje ji hlas, tiše) Vrahu.
OTEC: Marie…
Ticho
MATKA: (klidnějším hlasem) Chci být sama! Teď chci být sama! Jen se svým synem!
OTEC: Počkám venku v autě.
Matka neodpoví. Cvaknutí dveří. Pak pláč.
CHLAPEC: Mami… Prosím… Nebreč…
MATKA: Neboj se, Dane. Jsi můj kluk, nikomu tě nedám!
Matka popotahuje
MATKA: Chtějí tvoje srdíčko, Dane. Nic víc. Táta tě měl tenkrát odvézt na tu oslavu a místo toho… A teď se na tebe chce znovu vykašlat...
CHLAPEC: Mami… Táta se na mě nikdy nevykašlal…
Tiché oddychování (matka usnula vyčerpáním) Cvaknutí dveří.
MATKA (rozespale): Co se…
LÉKAŘ: Usnula jste… Připravil jsem vám pokoj, vyspíte se tady, a pak…
MATKA: (rozespale) Nee, kam mě to vedete! Chci být s Danem. Chci být se svým…
LÉKAŘ: Zavolejte prosím manžela. A dejte jí něco, ať se pořádně vyspí.

— Obraz 10 —
Vzdálené zvuky nemocnice. Tiché kroky a tiché otevírání dveří.
CHLAPEC: Elis…
SESTRA: (šeptá) Už jsem si myslela, že se za tebou nedostanu.
CHLAPEC: Co je nového doma?
SESTRA: Táta dneska vařil večeři sám a řízky obalil v moučkovém cukru místo v mouce. Pamatuješ si, jak jsme vařili spolu my dva?
CHLAPEC: Třeba tu bábovku, viď?
SESTRA: Řekla jsem tehdy rodičům, že jsem bábovku pekla sama, a že jsem si cukr a sůl spletla taky já.
CHLAPEC: (překvapeně) Ty mě slyšíš???
SESTRA: Tak moc bych chtěla vrátit čas.
CHLAPEC: (hlasitěji) Elis, ty mě slyšíš?
Chvíle ticha
CHLAPEC: (smutně) Prý jsi vyhrála nějaké závody, říkal táta.
SESTRA: Bez tebe dneska ty závody nestály za nic…Když jsem věděla, že se nedíváš… Jo… Uklízela jsem a našla jsem tu tvoji milovanou skleněnku.
CHLAPEC: Tu jsem hledal skoro celý poslední rok! Kde byla?
SESTRA: Zapadla ti za postel.
Rychlé kroky a otevření a zavření dveří
LÉKAŘ: Eee… Ty jsi…?
SESTRA rychle vylekaně nadechne
LÉKAŘ: Neboj se mě.
SESTRA: Elis. Eliška Procházková. Jsem Danova sestra.
LÉKAŘ: Nevěděl jsem, že má… Ještě jsem tě tu neviděl… Je mi líto, co se stalo tvému bráškovi.
SESTRA: Děkuju.
LÉKAŘ: Ví tví rodiče, že tu jsi?
SESTRA: (sarkasticky) Pff… Co myslíte… Jsou dvě ráno, určitě by mě sem poslali samotnou nočním autobusem jen v tomhle v pyžamu.
LÉKAŘ: Nevím, jestli bys tu měla být. (nejistě).
SESTRA: (přemlouvavě) Jsem jeho sestra! Prosím Vás. Řekněte mi, co s ním je… Pravdu…
LÉKAŘ: Představ si, že tenhle plyšák…
SESTRA: Nemusíte se mnou mluvit jak s dítětem. Dan umře?
LÉKAŘ: Ano.
Ticho
SESTRA: Bolí ho to teď?
LÉKAŘ: Ne, necítí už nic.
SESTRA: To je dobře. A slyší nás, když…?
CHLAPEC: Slyším! Slyším vás!
LÉKAŘ: Neslyší. Nevnímá a necítí vůbec nic, co se kolem něj děje.
CHLAPEC: (tiše) Ale já vás slyším.
SESTRA: Co bude teď?
LÉKAŘ: Měli bychom ho nechat jít, ale…
SESTRA: Nechte mě hádat… Mamka je proti…
LÉKAŘ: Možná kdybys s ní…
SESTRA (opět sarkasticky): S mamkou??? Vždyť mě nechce ani za Danem pustit! Pořád říká "až se Daník uzdraví", "až se Daník vrátí". Doprčic, nejsem malá… Když umřela babička, byla jsem na pohřbu!
Chvíle ticha
SESTRA: (smutně) Vy mě nepošlete domů? Přece nemůže jen tak někdo uprostřed noci přijít a…
LÉKAŘ: Klidně zůstaň. Chceš mi o něm vyprávět?
SESTRA: O Danovi? Proč…
Chvíle ticha
SESTRA: Je to prostě bráška. Občas na zabití. Je celý můj svět. Mám ho ráda víc než… Mám ho ráda.
CHLAPEC: Já tebe taky, Elis.
SESTRA: Moc si přál být fotbalistou jako Ronaldo, měl jeho podepsanou fotku, ale kvůli té jeho nemoci mu mamka s taťkou nedovolili ani ve škole si zahrát…
LÉKAŘ: Nemoci? Tví rodiče se nezmiňovali…
SESTRA: Nevím, jak se to jmenuje. To je jedno… Jen jsem chtěla, aby byl šťastný.
LÉKAŘ: Určitě byl.
SESTRA: Třeba jednou jsme natáhli kartony po schodech a lezli po nich s lanem jak horolezci. Umíte si to představit? A když jsem se snažila utajit skateboard, mamka s taťkou si mysleli, že jsem prostě v pubertě. Že jsem vyrostla a chci nosit obří tepláky a kšiltovku.



— Obraz 11 —
Opět přechod. Zvuk puštěné televize a tužky na papíře.
SESTRA: Baf!
CHLAPEC: Eliiis.
SESTRA: Co to kreslíš?
CHLAPEC: Nás, jak spíme pod stanem.
SESTRA: A kde je mamka a taťka? Ty nenakreslíš?
CHLAPEC: Ti jsou přece v práci!
SESTRA: Trumbero… Jen je tam nakresli… A já pak pro tebe mám překvapení.
CHLAPEC: Jakééé.
SESTRA: A už máš hotové všechno do školy?
CHLAPEC: Joooo.
Chvíle ticha
CHLAPEC: Eeeeliiiiis!!! Ale mamka přece říkala…
SESTRA: Zakázala nám, abychom jezdili na bruslích a kole. O skateboardu nepadlo ani slovo. Na. Vezmi si helmu a chrániče.
Zvuk skateboardu.
SESTRA: Půjčila jsem si ho od kamaráda ve škole.
(rámus, jak skateboard přejede práh mezi místnostmi)
SESTRA: Tak ho zkusíme nezničit, jo?
CHLAPEC: Podívej!!! Podívej!!! Já jedu!!!
SESTRA: Pozor na to zrcadlo, Dane.
CHLAPEC: To je super!
SESTRA: Já bych to za svoje kolečkové brusle nevyměnila, ale…
CHLAPEC: Elis, podívej, jak…
Rána
SESTRA: Jsi v pořádku?
CHLAPEC: Au… Bolí… Bolí mě zadek.
SESTRA: Pojď, zkus se postavit.
CHLAPEC: Zlomil jsem si růžovou. Měl jsem ji v kapse.
SESTRA: Nic víc? Koupím ti celou pixlu nových pastelek, ukaž, jsi celý? Trošku sis odřel loket. Pojď. Dám ti na to náplast. A mamce ani slovo.
CHLAPEC: Odřel jsem se o dveře.
SESTRA: Přesně tak.














— Obraz 12 —
MATKA: Elis, co dělá pod vanou ten skateboard?
SESTRA: Cože?
MATKA: Skateboard. Pod vanou.
SESTRA: Jo… Pardon… Přijela jsem na něm dneska ze školy, mám ho půjčený od kamarádky…
OTEC: Myslel jsem, že jsi říkala, že skateboard je na nic, když máš brusle.
SESTRA: Už jsem vyrostla…
MATKA: Dan už spí?
SESTRA: Jdu ho zkontrolovat.
Chvíle ticha.
OTEC: Vždyť ještě včera na bruslích jela do školy.
MATKA: Oba rostou tak rychle…
OTEC: Co kdybychom jí k Vánocům ten skateboard koupili…
MATKA: Je to moc nebezpečné… Mít to doma. Ale pořídím jí nové oblečení, něco, v čem by mezi ně víc zapadla. To bude stačit a taky jí to radost udělá. Stejně už mě nebaví, jak nosí pořád dokola to vytahané staré tričko a leginy…
OTEC: Je tak spokojená, Marie…
MATKA: Ale já ne. Je jí skoro 15, měla by se začít konečně chovat dospěle. Na růžovou už je snad taky velká! Dělá mi ostudu, když jí tak někdo vidí…
— Obraz 13 —
Opět píska EKG.
SESTRA: Děkuju moc, za všechno. Můžu mít na Vás jednu prosbu? Vím, že je to hloupé… Ale kdybyste slyšel tuhle píšťalku, prosím, přijďte za bráškou.
LÉKAŘ: Víš, že Dan…
SESTRA: Já vím… Ale… Dala jsem Danovi slib. Je to pro mě důležité…
LÉKAŘ: Dobře. Slibuju. Tak už běž. Je pozdě… Ne, počkej ještě… Mohla bys přijít zítra a odvést maminku domů? Dneska se vyspí tady, ale…
SESTRA (skoro rozzlobeně): Domů. A to je kam? Mám pocit, že doma je pro ni už tady. K nám chodí už jen přespat. Pořád jen Dan, Dan… Ani na ty… blbý závody se dneska nepřišla podívat! Ale jasněže, přijdu pro ni zítra!
— Obraz 14 —
CHLAPEC: Takže se opravdu už neuzdravím?
CHLAPEC: Mám strach… Co bude…
CHLAPEC: Chtěl bych je obejmout… Elis… Taťku… Mamku… Proč to nejde… Proč hladí jen tebe v posteli a mě nevidí? Jak dlouho už tu jsme?
CHLAPEC: Hej!
CHLAPEC: (hlasitěji) Hej, kde jste!
NYX: Děje se něco?
CHLAPEC: Včera bylo dvacátého osmého.
NYX: Počkej, počkej. Daniel Procházka, viď. Většinu lidí vidím tak deset vteřin a šlus. Tebe si už pamatuju. Procházka, Procházka… Ano, Daniel Procházka, 28. září. Ale rok je nějaký nečitelný… Strašné, co? Člověk by řekl, že takové důležité registry budou aspoň trochu voděodolné. Po těch stovkách let zkušeností. Stačí, aby 40 dnů pršelo a abych pak luštil všechny ty lidi…
chvíle ticha
NYX: Nevypadáš zrovna šťastně, mrňousi.
CHLAPEC: Když umřu… A moje srdce… Pomůže to té holčičce?
NYX: Stejně to neovlivníš… (pauza) Apropos, ta tvoje mamka sem už nechodí?
CHLAPEC: Dneska nepřišla. Poprvé…
NYX: Když tu včera seděla bez hnutí nad tou knížkou už třetí hodinu, říkal jsem si, jestli to taky není práce pro mě.
Cvaknutí dveří.
MATKA: Už jsem zase u tebe, Dane. Podívej.
NYX: A máš jí tu zas (ironicky).
MATKA: To je předběžné rozhodnutí od soudu. Nemůžou tě odpojit!
CHLAPEC: Mami…
NYX: Upřímnou soustrast. Asi se ti to tu ještě protáhne.
CHLAPEC: Víte… Mamka se mnou nikdy tolik času netrávila. Vždycky říkala, že teď nemůže…
NYX: Jóoo, to jsou ty lidi. Nezavolají měsíce. Ale když umřeš, nosí ti kytky na hrob každý týden. A chtějí vrátit čas. Ale nezměnilo by to nic. Chovali by se stejně.
CHLAPEC: (překvapeně) Vy se… zlobíte?
NYX: Zlobím? Jsem nasr… (pauza) Kolikrát si s tebou mamka opravdu povídala, než jsi umřel? A teď tu mluví s mrtvolou. Promiň, mrňousi.
Chvíli ticho
NYX: A přitom tvoje sestra je doma sama. Potřebovala by, aby ji někdo obejmul. Ale to by asi musela umřít jako ty, aby se dočkala…
CHLAPEC: Cože…
NYX: Brečí kvůli tobě. Každu noc. Právě pere. Chudinka. A bude muset ještě jednou, do rukávu jí zapadla jedna růžová ponožka s Hello Kitty, ta co si koupila, když jsi jí ty její pořád bral.
CHLAPEC: Jak to můžete vědět…
NYX: Vím všechno. Třeba že se ti ve škole smáli, že tě všude vodí rodiče nebo sestra. Proto jsi sestru přemluvil, že zvládneš jít na oslavu sám.
CHLAPEC: Ne! To ne!
NYX: Pozor… Na lhaní tady pozor! Bod 17.
CHLAPEC: (omluvně) Nezlobte se…
NYX: (také omluvně) Ale já se nezlobím. Omlouvám se, že jsem se nechal trochu… unést.
CHLAPEC: Elis… doma brečí?
(chvíli ticho)
CHLAPEC: Mamka pořád říkala: Nesmíš hrát fotbal nebo si něco zlomíš a umřeš. Nesmíš lézt na stromy nebo spadneš a umřeš. Nesmíš jezdit na kole. Neběhej. Neskákej na té trampolíně. Někdy jsem si přál, abych umřel.
NYX: No, to se ti splnilo. Super přání, gratuluju.
CHLAPEC: Když jsem byl úplně malý, prý jsem doma jen spadnul ze židle. Doktor řekl, že musím mít zvýšenou lámavost kostí, nebo něco takového. Protože jinak bych si ruku a nohu nezlomil… A tím to začalo.
NYX: Zvýšená lámavost kostí? (šustění papíru) Kdepak, nic takového tady nemám. Alergie na buráky a pomeranče. Žádná lámavost kostí.
CHLAPEC: Tak tam máte chybu.
NYX: Já?
Otevření dvěří.
LÉKAŘ: Dobrý večer, paní Procházková.
MATKA: Mám tu předběžný příkaz a..
LÉKAŘ: Já vím, primář už mi to říkal…
MATKA: Takže ho neodpojíte a vyléčíte?
CHLAPEC: Nemá to cenu, mami… A Elis… Je… sama…
LÉKAŘ: Paní Procházková. I kdybych chtěl, není jak vašemu synovi už pomoct. Sejde se lékařská komise a teď jen musí její rozhodnutí potvrdit soud. Zbytečně si to komplikujete…
MATKA: Chci jiného doktora. Chci jiného doktora, který se o Dana bude starat!

— Obraz 15 —
Hudební předěl. Pomalu přechází v koledy. Zní EKG.
SESTRA: Natáhnu ti kolem postele světýlka. Pamatuješ? Vždycky jsi je měl moc rád.
CHLAPEC: (smutně) Měl jsem jich plný pokoj.
SESTRA: Měl jsi jich vždycky plný pokoj. Ne abys prozradil, kdo ti sem ta světýlka dal, jasné? Mamka mi pořád zakazuje, abych za tebou chodila…
CHLAPEC: Ani slovo, neboj. Proč ti to zakazuje.
SESTRA: Asi se bojí, že zjistím, že umřít můžou i děti. Přinesu ti i betlémské světlo, jestli mi to ten nový doktor dovolí.
CHLAPEC: Nový doktor?
SESTRA: Vůbec se mi nelíbí…
CHLAPEC: Vždycky když přijdeš, Elis, mám pocit, že mě slyšíš. Kde je vlastně mamka a taťka?
SESTRA: Mamka s taťkou jsou v poslední době v práci od rána do noci…
CHLAPEC: To přece bylo vždycky…
SESTRA: Dřív ale pracovali dobrovolně, protože chtěli. Teď musí… Upnula se na nějakou novou léčbu. Strašně drahou. Taky si budu hledat brigádu, bráško…
NYX: Veselé Vánoce, mrňousi.
CHLAPEC: Vy? Teď prosím ne… Teď… Chtěl bych být s Elis…
NYX: Dlouho tu stejně nebude… Jen jsem se stavil, jestli… Však víš.
CHLAPEC: Dlouho tu nebude? Cože?
SESTRA: Chtěla bych tu dneska zůstat s tebou celou noc… Jako tehdy… Jen my sami dva. Stejně se u nás dneska Štědrý den slavit nebude.
CHLAPEC: Pamatuju…
NYX: Samozřejmě. To jsou ty Vánoce a sentimentální vzpomínky…
SESTRA: Moc mi doma chybíš.





— Obraz 16 —
(Vánoční koledy, v pozadí zní Anděl Páně, cinkání skleniček)
MATKA: Elis, žádné víno. Nalej si kolu.
OTEC: Tak ať se tu zas příští rok všichni ve zdraví sejdeme.
Cinknutí:
OTEC: Budeme koukat na vánoční pohádku, nebo si zahrajeme tu novou deskovku?
CHLAPEC: Zahrajeme si všichni?
OTEC: Samozřejmě.
CHLAPEC: Už můžu cukroví? Když už jsme po večeři? Zamlouvám si vosí hnízda.
SESTRA: Tohle?
CHLAPEC: Heeej!
MATKA: (s úsměvem) Elis, nezlob ho. Je tu toho dost.
OTEC: Hrajeme?
Zazvoní telefon:
OTEC: Slyším.
OTEC: Kdy?
OTEC: Počkejte, vezmu si to v pracovně.
Kroky a zavírání dveří.
MATKA: Na, Daníku, vezmi si ještě vosí hnízdo.
CHLAPEC: Už nemám chuť…
MATKA: Nejsi nemocný?
CHLAPEC: (smutně) Nejsem.
MATKA: Zahrajem si jedno kolo bez taťky? Nebo na něj počkáme?
SESTRA: Jedno kolo zvládneme… Házej, Dane.
Zvuk kostky na stole
SESTRA: Ještě můžeš jednou.
Zvuk kostky na stole
SESTRA: No vidíš, šestka.
Zvuk znovu otevíraných dveří
OTEC: Je mi to moc líto, musím na chviličku do práce.
SESTRA: Dneska?
MATKA: Co se děje?
OTEC: To jak jsme včera spolu řešili..
MATKA: Jdu s tebou. Jen si vezmu taky kabát.
OTEC: Zůstaň s dětmi.
MATKA: Tohle je i moje práce. Za deset minut jsme zpátky. Elis, zvládnete to?
SESTRA: (rezignovaně) Jo.
Kroky na dlažbě, cinkání klíčů, zabouchnutí dveří. Jen zní koledy.
SESTRA: Asi se ti už nechce hrát, viď?
Ticho
SESTRA: Je mi to jasný. Pojď, zalezeme spolu pod deku a dokoukáme pohádku.
CHLAPEC: Vezmeš mě na klín?
SESTRA: Jasně. Zachumlej se ke mně.
Stále zní z pozadí Anděl Páně.
SESTRA: Veselé Vánoce, Dane.
CHLAPEC: Veselé Vánoce, Elis.
CHLAPEC: Proč mamka a taťka nejsou jako ty?
SESTRA: Až vyrosteš, taky budeš chodit do práce.
CHLAPEC: Jednou budu mít děti s tebou. Ty bys neodešla…
SESTRA: Ty jsi blbounek, to přece nejde…
CHLAPEC: Elis… Proč jsem od Ježíška dostal ponožky? O ty jsem si v dopise nepsal.
SESTRA: Neee? Však o ty jsem mu psala já. Už skoro žádné nemáš. Tak jsem ho prosila, aby ti přinesl nějaké hezké.
CHLAPEC: Když jsme si hráli, tak jsem v komoře viděl nějaké dárky. Ty bys mi nelhala, viď. S Ježíškem…
Ticho
CHLAPEC: Elis… Nelhala bys mi, viď?
SESTRA: Ne.
CHLAPEC: A existuje?
SESTRA: Ježíšek je každý z nás, víš?
CHLAPEC: Počkej tu.
SESTRA: Kam běžíš, počkej přece…
CHLAPEC: Hned jsem zpátky.
Zvuk kroku tam a zpátky
CHLAPEC: To je pro tebe: Kreslil jsem to pro mamku. Teď jsem taky Ježíšek?
SESTRA: Ten nejlepší. Tohle je nejhezčí dárek, co jsem letos dostala.
CHLAPEC: Jooo???
SESTRA: To víš, že jo. Ale před mamou a taťkou - dárky dává Ježíšek, jasné?
CHLAPEC: Elis. Jak to s Ježíškem bylo?
SESTRA: Mamka ti přece vyprávěla, jak se Ježíšek narodil, když jste stavěli Betlém.
CHLAPEC: Říkala, že jsem na to moc malý, že to nepochopím ještě.
SESTRA: Ach jo…
CHLAPEC: Elíís.
SESTRA: Tak dobře… Kdysi dávno a daleko žil Josef a Marie. A Marii se ukázal anděl, a řekl jí, že se jí narodí chlapeček, na kterého všichni čekají, protože ten chlapeček jednou zachrání svět.
CHLAPEC: A to byl Ježíšek.
SESTRA: Marie a Josef byli moc šťastní a vydali se na cestu, Marie jela na oslíkovi a Josef šel pěšky.
CHLAPEC: Já bych jel na koni.
SESTRA: Ty bys chodil pěkně pěšky. Chceš to slyšet nebo ne?
CHLAPEC: Jooo. Prosíím.
SESTRA: Když se jim v Betlémě Ježíšek narodil, vyšla hvězda tak jasná, že přivedla Tři krále a všechny další lidi, kteří chtěli to zázračné děťátko vidět. Od Tří králů dostal Ježíšek zlato, myrhu a kadidlo a…
CHLAPEC: Myslím, že plínky by se mu hodily víc.
SESTRA: Tobě dám plínky, jestli nepřestaneš.
CHLAPEC: Promiň. A jak pak zachránil svět?
SESTRA: Byl moc hodný. Naučil lidi, že se mají mít rádi. Že je důležité pomáhat si a být na ostatní hodný. A kdo je hodný, půjde do nebe. A proto si dáváme na jeho narozeniny dárky, víš?
CHLAPEC: Jak to s ním dopadlo? Měli ho taky všichni rádi?
SESTRA: Dane, koukej, venku začalo sněžit. A padá hvězda. Přej si něco.
CHLAPEC: Třeba… (chvilku ticho, přemýšlí) Jo… Ať si na mě mamka s taťkou najde víc času.
SESTRA: Ty moje příšerko. Pojď, obejmu tě.
CHLAPEC: Elis… Kdybych usnul, odneseš mě do postele?



— Obraz 17 —
Přechod. Opět začne pípat EKG
NYX: Lidi si navymýšlí takových nesmyslů… Ale tehdy to bylo úplně jinak, v Betlémě...
CHLAPEC: Nechci to vědět.
NYX: Nechceš?
CHLAPEC: Ne!!! Chci si pamatovat… Chci si to pamatovat, jak mi to vyprávěla Elis.
NYX: Dobře.
CHLAPEC: Prosím, běžte pryč.
(ticho)
CHLAPEC: Chci být teď jenom s Elis…
NYX: Jen jí nevyděs. Není na tom nejlíp.
CHLAPEC: Jen ji chci obejmout.
NYX: Jako bych tu mluvil do dubu…
CHLAPEC: Veselé Vánoce, Elis.
SESTRA: Veselé Vánoce, bráško. Už budu muset jít. Ale mám tě ráda!


— Obraz 18 —

Hudební předěl. Zvuk ptáků.
CHLAPEC: Ležíš si tu v posteli… Proč nemůžeme oba prostě umřít…
EKG se mírně zrychlí. Pak se vrátí zpět.
CHLAPEC: Ani zabít tě nemůžu…
CHLAPEC: Elis už tu nebyla skoro 3 měsíce… Co se děje, mami? Už na mě zapomněla? Je pořád smutná?
Ticho
MATKA: Je ti už líp, chlapečku? Pomáhají ty léky? Ten nový pan doktor je skvělý, viď!
CHLAPEC: Vede si mě jako pacienta 13D. Zná vůbec moje jméno, mami?
MATKA: Neboj se. Už mám domluvené noční směny. I Elis pomůže. Zaplatíme ty léky.
CHLAPEC: Doktoři ti přece říkali, že injekce nefungují…
MATKA: Už se těším, až pak otevřeš oči. Půjdeme pak na zmrzlinu. Dáš si tři kopečky čokoládové!
CHLAPEC: Mamii… Čokoládovou máš ráda ty přece… ne já.
MATKA: Udělala bych pro tebe cokoli!
CHLAPEC: Nech mě jít… Nedrž mě tu…
MATKA: Nenechám tě, abys umřel.
Ticho
MATKA: Až se uzdravíš, uděláme velkou párty. Pozveme všechny tvoje kamarády ze školy, bude pomerančový dort, všude dáme balonky s Nemem a Dory. Pojedeme k moři. Víš, co tě všechno ještě čeká? Sotva jsi začal chodit do školy! Ale jednou vystuduješ, budeš mít drahý oblek a všichni si tě budou vážit. Musíš to zvládnout, Dane.
CHLAPEC: Tak mě vidíš ty, mami… To nejsem já.
MATKA: Já to nevzdám! Nikdy jsi ani nebyl nemocný. Tak mě v tom teď nenech.

— Obraz 19 —
Přechod. Zvuk tikajících hodin a budíku. Jen šustění peřin.
SESTRA: Dobré ráno, příšerko. Vstávej, nebo přijdeš pozdě do školy.
CHLAPEC: Hmmmm….
SESTRA: Že já přinesu vodu. Skleničku, kýbl, moře vody…
CHLAPEC: Vždyť už vstávám.
SESTRA: Nevstáváš. Jestli hned nevstaneš, už s tebou nikdy nepůjdu o půlnoci a nebudu ti vyprávět pohádku, až zas nebudeš moct usnout.
CHLAPEC: Hmmm…
SESTRA: Tobě se nechce do školy?
CHLAPEC (smutně): Do školy se mi chce. Ale…
SESTRA: A jéje… Tak povídej. Co se stalo?
CHLAPEC: Nic…
Chvíle ticha
CHLAPEC: Spadnul jsem ze schodů.
SESTRA: Cože???
CHLAPEC: Ve škole. Spadnul jsem. Ale nic se mi nestalo.
SESTRA: Ukaž. Postav se…
CHLAPEC: Nic mi není, Elis… Už jsi jak rodiče…
SESTRA: Promiň. Bojím se o tebe... Pojď ke mně… Proto dneska nechceš do školy?
CHLAPEC: Elis… Já… Nespadl jsem sám…
SESTRA: Co se stalo?
CHLAPEC: Kluci… Kluci se mi smáli… Ve škole… A říkali… Ošklivé věci… Že jsem divný… A strčili mě.
SESTRA: Pojď, řekneme to mamce a taťkovi.
CHLAPEC: NE! Když zjistí, že jsem spadnul, zas budu muset do nemocnice…
SESTRA: Mám zajít do školy?
CHLAPEC: Elis… Jsi ta nejhodnější sestra na světě. A kluci to nechápou.
SESTRA: Co nechápou?
CHLAPEC: Že jsi lepší než Spiderman a Thor.
SESTRA: Já nejsem přece superhrdinka, příšerko.
CHLAPEC: Víš, proto jsme se dneska ve škole poprali. Paní učitelka se nás ptala, čím chceme jednou být. Tak jsem řekl, že bych chtěl být jako ty. Že bych chtěl být taková hodná holka, která se vždycky o všechny postará a vždycky se na všechny směje.
SESTRA: Že bys chtěl být holka jako já?
CHLAPEC: Už se mi o tom i zdálo, že jsem ty. To jsem taky řekl, paní učitelka mě pochválila, ale ostatní ve třídě…
SESTRA: Daníku, tohle nemůžeš říkat.
CHLAPEC: Proč? Moc bych si přál, aby tě znali tak jako já… Pak by taky chtěli být jako ty a ne jako Spiderman. A nesmáli by se.
SESTRA: Nemůžeš jen tak říct, že bys chtěl být holka, už stačí, že jsme ti tajně koupili to růžové tričko.
CHLAPEC: Protože máš podobné… Připomíná mi tebe a jak mě vždycky obejmeš.
SESTRA: Takže kdybych nosila žlutou s fialovými puntíky…
CHLAPEC: (zasměje se) To bys vypadala!
SESTRA: Ale prosím, ve škole to už neříkej, bude to jen naše tajemství.
CHLAPEC: Dobře.
SESTRA: Tak pojď, vstávej. Ať nepřijdeš do školy pozdě. Na, utři si oči. Počkej… Vydrž chvilku. Dane, ty máš teplotu…
chvilka pauzy
SESTRA: Jo, máš teplotu… Zpátky do postele… Jdu zavolat rodičům.
CHLAPEC: Nebudou mít čas…
SESTRA: Jsi nemocný! Neboj.
CHLAPEC: A co když ne?
SESTRA: Tak tu s tebou zůstanu já. Zachumlat!






— Obraz 20 —
Opět EKG
Hudební přechod.
CHLAPEC: Kolikátého dnes je, mami? Venku vypadá, že už je léto.
CHLAPEC: Už mi nedávají ty injekce. Budete tu zase častěji? A co Elis?
Cvaknutí dveří.
MATKA: Patriku… Elis... Co tu děláte…
SESTRA: Ahoj mami.
CHLAPEC: Elis! Ahoj!
MATKA: Neměla bys tu být...
OTEC: Jak mu je? Víš něco nového?
SESTRA: Kam se poděli všichni plyšáci? Naše fotka? A ta píšťalka, co tu byla?
MATKA: (bez zájmu) Nevím, asi je odnesl doktor, aby se mohli o Dana lépe starat...
MATKA: Neměl jsi sem Elis brát... Neměla by brášku vidět... takhle...
SESTRA: Už nejsem malá, mami... A vím, že Dan... (nedořekne...). Musím sehnat tu píšťalku. Hned jsem zpátky.
Cvaknutí dveří.
MATKA: Co to do ní vjelo?
OTEC: Marie… Už jsi přemýšlela…
MATKA: O čem...
OTEC: Před chvilkou jsme měli schůzku s lékaři… Já a Elis.
MATKA: Cože? Beze mě? Proč jste se sešli?
OTEC: Říkali, že Danovi nemohou pomoct už žádné léky. Ani ty experimentální. Ale že by mohli zachránit holčičku, která….
MATKA: Patriku! Dana jsem vychovala! Starala se o něj! Chránila ho! Nenechám je, aby ho rozebrali jak… Je to můj syn!!!
OTEC: A můj snad ne?
MATKA: Co bych byla za matku???
OTEC: Dan už je pryč… Možná bychom měli…
MATKA: Co? Vzdát to? Umře! To bys chtěl?
cvaknutí dveří, jak se sestra vrací
SESTRA: Nemusíte si přede mnou hrát, že je všechno v pořádku. Vím, že Dan … umře...
MATKA: Ale Elis...
Chvíli ticho
MATKA: (pevně) Dan neumře, Elis.
SESTRA: Mami... Vždyť měl hezký život...
MATKA: Hezký život? Hezký život ho čeká. Až se uzdraví!
SESTRA: Mami... Přemýšlela jsi někdy… Že by mohl být správný i jiný pohled než ten tvůj?
MATKA: Vždyť jsi taky s ním chtěla přespat pod stanem. Moc se na to těšil. Jen co se uzdraví, tak…
SESTRA: Ale Dan už se neuzdraví, mami. Ve stanu se mnou tehdy přespal. Tajně.
MATKA: Zakázala jsem mu to!
SESTRA: Jezdili jsme na kole, skákali na trampolíně, chodili do bazénu...
MATKA: Jak jsi jen mohla?! Vždyť kdyby spadl, mohl...
SESTRA: Umřít?
Ticho
SESTRA: (tiše) Dana to moc bavilo…
CHLAPEC: Bavilo…
OTEC: Jezdili jste na kole? Chodili do bazénu?
SESTRA: Teď už je to jedno, tati…
OTEC: Pojď ke mně, zlato. Obejmu tě…
SESTRA: (něžně) Tatii…
MATKA: (naštvaně) Není na tebe spolehnutí, Elis! Jsi jako tvůj otec!
OTEC: Cože? Co tím chceš říct?
MATKA: Že je to tvoje vina! Že kdybys Dana odvezl ke kamarádům autem, jak jsme se domluvili… Na Elis ti ale vždycky záleželo víc!
OTEC: Já? Ta oslava byla až dva dny potom…
MATKA: Nevymlouvej se, přece víš, že to přesunuli...
OTEC: (zvýší hlas) Tys to věděla?
MATKA: Nesnaž se to hodit na mě…
SESTRA: Nechte toho! Nehádejte se před Danem!
MATKA: Vždycky jsem to já, kdo ho musel chránit… Hraješ na vzorného otce, ale… Kvůli tobě je Dan tady!
OTEC: Marie, prosím…
SESTRA: Mlč, mami…
Ticho.
SESTRA: Já! Za všechno můžu já…
MATKA a OTEC: (naráz) Cože?
OTEC: Jak to, že za to můžeš ty?
SESTRA: Protože já jsem věděla, že se ta oslava přesunula! Měla jsem tam Dana dovést, když to neudělal ani jeden z vás… Ale přemluvil mě, že chce jít sám. Já… Moc jsem chtěla jít do kina s Filipem, když…
Chvíle ticha
SESTRA: Dan tak šel spousta krát. Už není malý! Do školy chodil sám už alespoň půl roku.
MATKA: Tys ho tam nevodila?
SESTRA: Je mu osm, mami! Kluci se mu smáli, že se o něj staráme jako o malé dítě.
MATKA: Mazej domů. Popovídáme si, až tam přijdu.
SESTRA: Přijdeš? Domů? Kdy jsi naposledy byla ...
MATKA: Mazej domů a počkej tam na nás.
SESTRA: (potichu a smutně) Nevidíš, mami, co to s tebou dělá? Dan už JE mrtvý! Už třičtrtě roku. Ale ty jsi pořád jen tady. Jsem taky tvoje dcera! Potřebuju tě, doprčic! Taky potřebuju obejmout, když…
MATKA: Elis. Omluv se a běž…
CHLAPEC: (zoufale) Prosím... Nehádejte se...
SESTRA: Za co? Že jsem musela přestat chodit na gymnastiku? Že se musím starat místo tebe o domácnost? Že i předtím jsem se starala o Dana a učila se s ním do školy, protože vy jste byli stále v práci? Že je mi šestnáct? Mám chodit s klukama na rande, ne shánět si brigády... Že jsem to nezvládla, protože jsem pořád jen malá holka, na kterou jste to hodili a neptali se jí?
Zvuk facky. Ticho. Rychlé kroky pryč a bouchnutí dveřmi.
CHLAPEC: Elis…
MATKA: (v šoku) Patriku… Já… To jsem nechtěla…
Ticho
OTEC: Jdu za ní…
Delší ticho.
MATKA: Neboj se, Dane… Zvládneme to. Spolu.
CHLAPEC: Mami… Mám vás rád… Ale… Zavolej Elis zpátky. Prosím…
MATKA: (ujišťuje sama sebe) Všechno bude dobré.
Ticho.
MATKA: (nejistě) Elis… Elis se mýlí… Ještě nechápe…
CHLAPEC: Mamiii… MUSÍŠ zavolat Elis zpátky!
MATKA: Neví, co říká…
Ticho
CHLAPEC: Eliiis.
Ticho.
CHLAPEC: Eliiis. Prosím, vrať se.
CHLAPEC: (tiše) Myslel jsem… Že jsi se mnou byla ráda, Elis…
— Obraz 21 —
Zvuky televize, hraček.
SESTRA: (z dálky) Dane, máš tu večeři. Pojď.
Pokračují zvuky hraček a autíček.
SESTRA: Nebudu tě volat dvakrát, příšerko.
CHLAPEC: Nepočkáme na rodiče?
SESTRA: Přece tě nenechám umřít hlady do té doby. Udělala jsem žemlovku, tu máš rád. Se spoustou rozinek.
CHLAPEC: Ty se učíš?
SESTRA: Zítra máme moc důležitý test z francouzštiny, víš? Když ho nenapíšu dobře, nepojedu do Paříže.
CHLAPEC: A kdy to budeš umět?
SESTRA: Až se to naučím.
CHLAPEC: Dobře.
Cinkání příborů, jak Dan jí.
CHLAPEC: Už to umíš?
SESTRA: Kdepak.
Stále pokračuje cinkání.
CHLAPEC: A teď?
SESTRA: Dane…
CHLAPEC: Už jsem dojedl, můžu k tobě na klín?
SESTRA: Pojď…
CHLAPEC: Řekni něco francouzsky, Elis.
SESTRA: (unaveně se nadechne) Je t’aime mon petit chou.
CHLAPEC: Co to znamená?
SESTRA: Mám tě ráda, moje malá kapusto.
CHLAPEC: Kapusto?
SESTRA: To si říkají Francouzi. Jako já tobě říkám příšerko. Prosím, Dane… Fakt se to na zítřek musím naučit.
CHLAPEC: Já se budu učit s tebou, jo?
SESTRA: Co kdybych ti pustila Ironmana z NETFLIXu? Říkal si, že si na něj ve škole hrajete.
CHLAPEC: Ale mamka říká, že jsem na něj ještě malý.
SESTRA: Ale mamka tu není… Tak jí to prostě neřekneme.
Zvuk televize, Iron man.
CHLAPEC: Elis, kam jedou?
SESTRA (nereaguje, tiše si opakuje francouzská slovíčka, obracení stránek).
CHLAPEC: (už skoro otravně) Oni pijí alkohol? To nesmí…
SESTRA: (unaveně) Ve filmech můžou, jsou dospělí. Bráško, já se potřebuju učit…
Chvíle ticha
CHLAPEC: Já se bojím. Můžu si přinést toho tvého velkého medvídka?
SESTRA: Klidně si vem všechny moje plyšáky. Ale jsou větší strašpytlové než ty.
Zvuk běhu na parketách tam a zpátky..
SESTRA: (tiše si chvíli opakuje slovíčka)
CHLAPEC: (prosebně) Elis.
SESTRA se zhluboka nadechne, zvuk zavírané učebnice).
SESTRA: (unaveně) Vejdu se k tobě?
CHLAPEC: Joooo…
Zvuky televize
CHLAPEC: Mám tě rád, květáčku.
SESTRA: Kapusto. Francouzi říkají kapusto.







— Obraz 22 —
Přechod, opět pískání EKG. Otevírání dveří.
MATKA: Kde je Elis, Patriku? Já.. Opravdu jsem ji nechtěla…
Chvíle ticha
OTEC: Domluvil jsem nám ještě jednu schůzku s doktorem.
MATKA: (s obavou, ne rozzlobeně) Teď? Co chceš řešit?
OTEC: Pojď… O Dana se postará Elis…
MATKA: Zlobí se na mě…?
OTEC: Bojí se o tebe…
Ticho
MATKA: Patriku… Chci Dana jen zachránit. To JE přece správně, ne?
Ticho…
MATKA: Proč nic neříkáš.
OTEC: Popovídej si večer s Eliškou. Už není dítě. Pojď, prosím…
Dveře se tiše zavřou. Chvíli ticho. Znovu ale zvuk otevíraných dveří.
CHLAPEC: Elis…
SESTRA: Tak je to venku, Dane. Teď už to rodiče ví.
CHLAPEC: Pohádali jste se.
SESTRA: Nic si z toho nedělej, že jsme se pohádali. Bude to dobré.
CHLAPEC: Mamka se na tebe kvůli tomu zlobí.
SESTRA: Teď se na mě zlobí, ale pochopí to… Snad…
(zvuk příchozího hovoru)
SESTRA (sama pro sebe, než telefon zvedne): Filipe, lepší chvíli sis vážně vybrat nemohl.
SESTRA: Ahoj Filipe…
SESTRA: Přijdu, jakmile to půjde.
SESTRA: Miluju tě. Zavolám večer.
CHLAPEC: (tiše) Elis… Bylas se mnou ráda? Nebo jsi to všechno dělala, protože jsi musela?
CHLAPEC: Elis…
CHLAPEC: Potřebuju to vědět.
CHLAPEC (důrazně): Elis!!
NYX: Nekřič tu, mrňousi.
CHLAPEC: Kde se tu berete?
NYX: Jen tak. Křičíš tu a budíš ostatní.
CHLAPEC: Vy… Vy přece víte všechno, ne? Měla mě Elis ráda?
NYX: Tvoje sestra? Zbožňuje tě!
CHLAPEC: Opravdu?
NYX: Tak proč se ptáš, když mi stejně nevěříš.
CHLAPEC: Poslechl jsem vás. Utíkám do vzpomínek. Ty na Elis jsou nejlepší, ale...
NYX: Pfff... Vzpomínky… Já si taky pamatuju, jak v roce 48 krásně svítilo sluníčko a bylo nádherné léto! Jeden, dva lidi umřeli… Ale bylo moc hezké léto.
CHLAPEC: Co?
NYX: 1348. Nádherné léto. Ale ty tvoje vzpomínky… Pamatuješ si… jakou barvu měla gumička, kterou si Elis dala do vlasů 19. září 2021, když šla na rande s Filipem?
CHLAPEC: Fialovou.
NYX: Zajímavé… A co dělala, když se musela vrátit dřív, protože rodiče nepřišli a bála se, protože jsi byl doma sám?
CHLAPEC: Vzala si ten overal s oušky. Najedli jsme se spolu. Přinesl jsem jí sedmikrásky, měla je moc ráda. A pak jsme šli spát, přečetla mi pohádku na dobrou noc.
NYX: Hezký happy end. Až na to, že vůbec. Zamkla se v pokoji a brečela.
CHLAPEC: Ne!!!
NYX: Takové věci člověk rychle zapomíná… Teprve pak sešla dolů, ale jen se s tebou najedla. Musela po tobě uklidit kuchyň. Přitom převrhla láhev sirupu, co jsi špatně zavřel. Proto se převlékla do toho směšného overalu, když ti šla přečíst pohádku.
CHLAPEC: Tak… Tak to nebylo!
NYX: Tak jak to bylo?
— Obraz 23 —
SESTRA: (Z dálky) Aaa… Doprčic… Vážně skvělé, dneska jsi opravdu šikovná, Elis.
CHLAPEC: Co děláš tak dlouho v koupelně? A proč je zamčeno?
SESTRA: Kdo je zvědavý, bude brzo starý.
Cvaknutí zámku.
SESTRA: Tak co?
CHLAPEC: Co?
SESTRA: Budu se mu líbit?
CHLAPEC: Komu?
SESTRA: No přece Filipovi!
CHLAPEC: A proč by ses mu měla líbit?
SESTRA: Ty moje příšerko. Líbím se aspoň tobě?
CHLAPEC: Ten overal s ouškama ti sluší víc.
SESTRA: (se smíchem) To by Filip asi neocenil. Nevíš, kolik je hodin?
CHLAPEC: A proč s ním jdeš na procházku?
SESTRA: Protože ho mám ráda. Budeme si povídat, držet se za ruce… To, co dělají lidi, když se mají rádi. Určitě mi přinese nějakou kytku. A pak půjdeme na večeři.
CHLAPEC: Na večeři? Kam?
SESTRA: Někam do restaurace. Bude tam krásný ubrus, bude hořet svíčka… Víš, když máš někoho opravdu rád, tak se to tak dělá.
CHLAPEC: (se smíchem) A už ti dal pusu?
SESTRA: Na to se přece neptá!
CHLAPEC: (chichotá se) A pojede s tebou do té Paříže?
SESTRA: Já do Paříže nepojedu… Jede někdo jiný.
CHLAPEC: To je škoda. A kdy už půjdeš?
SESTRA: Jen co přijde mamka s taťkou. Nemůžu tě tu nechat samotného přece.
CHLAPEC: Já to zvládnu!
SESTRA: Opravdu?
CHLAPEC: Jooooo. Neboj se.
SESTRA: Dobře. Kdyby cokoli, zavolej mi na mobil, ano?!
Zvuk zavíraných dveří. Rychlé kroky. Zvuk rozbíjejícího se talíře.
CHLAPEC: To nic, to nic.
(kuchyňské zvuky. Cinkání příborů).
CHLAPEC: Jako v restauraci.
(zvuk telefonu)
CHLAPEC: Prosím. Byt Procházkových.
CHLAPEC: To jsi ty, Elis?
CHLAPEC: Nee, všechno je v pořádku.
CHLAPEC: Ještě nepřišli.
CHLAPEC: Haló? Jsi tam ještě?
Cvaknutí položeného sluchátka. Kroky.
CHLAPEC: (pro sebe) Ještě svíčku. Jo, svíčku. Elis říkala, že na stole má hořet svíčka.
Zvuk přehrabování.
CHLAPEC: Tady…
Zvuk škrtátka a sirek.
CHLAPEC: Nee… nepadej.
Zvuk klíčů v zámku.
SESTRA: Nehoří tu něco?
CHLAPEC: Eliiis!
Zvuk kroků v botech po podlaze. Zvuk cákání vody.
SESTRA: Neříkal jsi, že je všechno v pořádku, Dane?
CHLAPEC: (vyděšeně) Bylo…
SESTRA: Člověk tě chvilku nechá samotného, příšerko….
CHLAPEC: Promiň… Já… (Chlapec začne brečet)
SESTRA: Nic se nestalo, to je v pořádku.
CHLAPEC: (pořád ještě fňuká): Jak to, že ses vrátila…
SESTRA: Přece jsme si slíbili, že nikdy jeden druhého nenecháme samotného. Co to tu je na stole? Kromě té díry v ubruse.
CHLAPEC: Pro mamku a taťku. Večeře. Jak jsi říkala, se svíčkou… Říkalas, že když má někdo někoho rád…
SESTRA: Ty můj blbounku…
CHLAPEC: (nešťastně) Co jsem udělal špatně?
SESTRA: Nic, vůbec nic.
CHLAPEC: Ještě počkej…
Zvuky běhu na podlaze tam a zpátky.
SESTRA: Sedmikrásky?
CHLAPEC: Říkalas, že kytka… A sedmikráska je nejhezčí.
SESTRA: To je hezký! Děkuju. Mám si vzít na takovou večeři ten overal s oušky?
CHLAPEC: Jooo…
SESTRA: A pak hajdy do postele, už je pozdě.









— Obraz 24 —
NYX: Hezky dál, pokračuj. Tohle ještě přece není konec…
CHLAPEC: Cože??
NYX: Pamatuješ si to hezké. To je problém tvých vzpomínek. Ale co se dělo pak? Někdy kolem půl jedné…
CHLAPEC: Nic…
NYX: Jsi si jistý?
— Obraz 25 —
Otevírání dveří. Tiché kroky po skřípající podlaze.
SESTRA (pláče)
SESTRA: (tiše, telefonuje). Já tebe taky miluju, Filipe. Dneska to nešlo. Potřebovala bych obejmout.
SESTRA: Sejdeme se zítra? Hned po škole.
SESTRA: Už to nezvládám.
SESTRA: (postupně hlasitěji, jak se Dan blíží k jejímu pokoji). Nemůžu. Je to bráška.
(najednou razantě) POČKEJ.
Hlasité otevření vrzajících dveří
SESTRA (několikrát popotáhne, a pak najednou šťastně, hravě, šeptá): Jak to, že nespíš, příšerko?
CHLAPEC: (šeptá) Nemůžu spát.
SESTRA: Chceš spát u mě?
CHLAPEC: To by se mamka zlobila.
SESTRA: Utíkej do svojí postele, za chvilku jsem tam a povím ti ještě jednu pohádku. Mazej, strašidýlko.
Kroky, šustění peřiny.
CHLAPEC: Elis? Ty jsi smutná?
SESTRA: Jak jsi na to přišel? Koukni na mě, copak takhle vypadá smutná sestřička, ty noční strašidlo.
CHLAPEC: A kdybys byla smutná, řekla bys mi to?
SESTRA: Copak jsem ti někdy lhala? Pořádně se zachumlej, příšerko. Počkej. Dane, vydrž chvilku. Ne, to se mi zdá. Už jsem si myslela, že máš teplotu.






— Obraz 26 —
Přechod, pískání EKG
CHLAPEC: Proč si to nepamatuju?
NYX: Pamatuješ. Je to snad moje vzpomínka? Jak se tady asi vzala… Jen děláš, že neexistuje.
CHLAPEC: Takže Elis… nebyla šťastná?
NYX: Na to jsi přišel jak???
CHLAPEC: Než otevřela dveře… Brečela… Bylo to kvůli mě? Že se o mě musí starat? Myslel jsem, že se mnou byla ráda.
NYX: Zavři oči.
CHLAPEC: Co?
NYX: Zavři oči, ti říkám.
SESTRA (jednotlivé odstavce částečně přes sebe): Milý deníčku. Paříž nevyšla. Nedivím se. V poslední době hraju takovou hru. Říkám jí šťastná Eliška. Pokaždé, když otevřu dveře pokoje. Někdy mi to jde tak dobře, že už sama nepoznám, jestli je to pořád ještě hra. Hlavně pro Dana. Když potřebuje, abych se smála, směju se, i kdybych předtím brečela. Pořád je ve mně i ta druhá Eliška, která strašně chce, aby ji někdo taky tak držel. Asi jsem si už ale zvykla, že TU nikdo nevidí. Když je mi ale nejhůř a jsem s Danem a on se začne smát… To najednou není žádná hra. JSEM šťastná. Filipa miluju, deníčku. Ale bez Dana si to nedovedu představit. I když mě štve, dělá samé blbosti a občas bych ho nejradši zamkla do skříně. Pak se ale zase směje, a všechno ostatní přestane být důležité. Mám pocit, že mu to i dlužím. Když jsme se tehdy honili a on spadnul na schodech z prvního patra… Zlomil si ruku a nohu, a já mamce řekla, že spadl jen ze židle… Byl ještě tak malý… Aspoň jsme tehdy zjistili, že má křehké kosti. Byla jsem se na něj před chvílí podívat. Spí jak neviňátko, s nohou přes okraj postele. Skoro jsem ho chtěla polechtat... Díky, Bože, že jsi mi Dana dal.
CHLAPEC: (nevěřícně) Elis… Jak jste to udělal?
NYX: Já? Pff…
— Obraz 27 —
Přechod, zvuková hudba, EKG píská.
LÉKAŘ (z dálky): Vaše paní dnes nepřijde?
OTEC: Ne. Vzala Elis na kafe. Potřebují to obě. Nějaký čas jen spolu…
LÉKAŘ: Jistě. (chvíle nervozního ticha) Pane Procházko. Lékařská komise se shodla, že odpojení je nejlepším řešením pro všechny strany. A soud to dnes potvrdil.
OTEC: (naprosto klidně) Chápu. Můžu mít jednu prosbu, pane doktore?
LÉKAŘ: Povídejte.
OTEC: Hodně si teď povídáme. Marie… Moje manželka… Elis s ní včera dlouho do noci mluvila. Myslím, že ani jeden z nás neviděl spoustu věcí. Když rodičům otevře oči jejich dcera… Je to… Vím, že se Marie rozhodne správně… I když to pro ni je těžké… Potřebuje už jen chvíli. Když jí řeknete, že se vše rozhodlo bez ní, tak… Můžete nám dát týden? Jen týden…
LÉKAŘ: Ta holčička, které by Dan pomohl, je na tom sice už zle. Týden ale není ještě problém.
OTEC: Děkuji. Musím za synem. A prosím. Neříkejte mé ženě rozhodnutí soudu…
LÉKAŘ: Když se mě zeptá…
OTEC: Nezeptá.
Cvaknutí dveří
OTEC: Ty můj kluku…
CHLAPEC: Tati! Ty jsi přišel sám!
OTEC: Přišel jsem dneska sám. Snad ti to nevadí.
CHLAPEC: Nee. Vůbec.
OTEC: Nikdy jsme spolu takhle sami nebyli. Zato s Elis jsi byl sám často… Proč jste nám nic neřekli…
CHLAPEC: Báli jsme se…
OTEC: Sám bych dal kdo ví co, abych s tebou mohl blbnout, jako Elis. Asi jí závidím všechny ty chvíle, o kterých nám vyprávěla… Já… Já se jen bál, že se ti něco stane, když… Odpustíš mi to, Dane?
ticho
OTEC: (pláče) Jen jsem ti přišel říct, aby ses nebál! Ať se stane cokoli, měli jsme tě rádi!
CHLAPEC: Tatiiii… Já… Takhle tě neznám! Nebreč, prosím…
OTEC: Nemůžu se tu dlouho zdržet. Drž se. Už jen chvíli. Jestli tam někde vevnitř ještě jsi…
CHLAPEC: (tiše) Jsem…


— Obraz 28 —
Přechod, pouze hudba. EKG pořád pípá
MATKA: (smutně) Všechno nejlepší, Daníku…
OTEC: (smutně) Všechno nejlepší, chlapče…
SESTRA: No tak, netvařte se tak… Dan má deváté narozeniny! Neměl rád, když byli lidi kolem něj smutní…
OTEC: Nemluv ještě o bratrovi v minulém čase, prosím…
SESTRA: Omlouvám se…
MATKA: Těšila jsem se, jak ho uvidím chodit do školy… Jak ho uvidím vyrůstat… Zamilovat se… Nenapadlo mě, že tohle budou jeho poslední narozeniny. A že budou vypadat takhle…
OTEC: Ještě pořád si to můžeme rozmyslet.
MATKA: Ne… Tedy… Ty myslíš… Potřebujeme ještě čas?
SESTRA: Kruci, vy dva. Tak dáte Danovi ten dárek, nebo ne? Tímhle tempem by se ho dočkal možná k desátým narozeninám!
MATKA: Promiň. Na, dej mu ho sama.
SESTRA: Jen mu ho dej ty, ode mě dostal míč už k minulým narozeninám.
(zvuk, jak se matka překvapeně nadechne)
SESTRA: Byl tak nadšený, když… Myslel si, že to kulaté akvárko, co dostal od vás, bude fotbalový míč.
(chvíle ticha)
SESTRA: Když zjistil, že je to jen akvárko… Chtěla jsem mu zvednout náladu, koupila jsem ještě odpoledne míč a večer mu ho dala. Hledá se Nemo vlastně neměl vůbec rád – koukali jsme se spolu na Ironmana a když jste zrovna přišli brzo, tak to jen rychle přepnul.
MATKA: Byl šťastný, Elis?
SESTRA: Moc, mami… Když jste nebyli doma, hráli jsme fotbal na zahradě. Moc si to užil. Ale kdybych… Vás poslechla…
OTEC: Není to tvoje vina, že… Nikdo tě neobviňuje, že…
Ticho
SESTRA: (tiše) To ani nemusíte…
Ticho.
MATKA: Eliško?
SESTRA: Kdo ho naučil obcházet pravidla, mami? Já. Kdo ho naučil věřit si, že něco zvládne, i když se bojí? Taky já… A pak jsem ho nechala jít samotného… Myslela jsem, že to zvládne…
Ticho
SESTRA: Naučila jsem ho lhát vám tak dobře, že to sám už ani nebral jako lhaní. Třeba si pak vymýšlel i se mnou, že to zvládne. Mohl se bát… A já to nepoznala… A…
Chvíle ticha
SESTRA: Promiiiň Dane.. Máme si přece užívat tvé narozeniny. Teď všichni úsměv.
MATKA: Zazpíváme mu k narozeninám? Vždycky jsme zpívali…
SESTRA: Mami… Dan tu písničku nesnášel…
MATKA: Já o něm nic nevím… Myslela jsem, že… Co mu udělá radost?
SESTRA: Obejmi ho.
Chvíle ticha, šustění peřiny.
CHLAPEC: Mami… Tady jsem. Prosím… Mě obejmi…
OTEC: Už je pozdě… Měli bychom jít…
MATKA: Běžte… Dohoním vás. Chtěla bych být s Danem chvilku sama.
Cvaknutí dveří
MATKA: Můj chlapečku…
CHLAPEC: Mami…
MATKA: Mrzí mě, že…. (dlouhý nádech, dělá jí to problém říct) že jsem ti asi nebyla tím kým jsi potřeboval. Že mě musela Elis nahrazovat.
CHLAPEC: Nenahrazovala, mami. Ty jsi moje máma. Elis je… Elis…
MATKA: Ale… Elis říká, že už si zasloužíš klid… Dane! Co mám dělat? Chlapečku… Vždycky jsem si myslela, že vím, co je pro tebe dobré.
CHLAPEC: Mamiiiiiii… Mami… Nebreč… Jsem vedle tebe…
MATKA: Neboj, nebrečím…
ťukání na dveře, otevírání dveří.
LÉKAŘ: Dobrý den, paní Procházková. Omlouvám se, nechtěl jsem rušit… Potřeboval jsem jen… Je všechno v pořádku? Vypadáte…
MATKA: Jsem jen unavená. V posledních dnech jsme chodili spát až skoro ráno…
Chvíle ticha
MATKA: Já… (zhluboka se nadechne) Omlouvám se, že jsem chtěla jiného doktora. Asi jsem spoustu věcí neviděla.
LÉKAŘ: V pořádku.
MATKA: Děkuju, že jste sem donesl zas Danovy plyšáky.
LÉKAŘ: Není vůbec zač. Píšťalku už jsem Elis taky vrátil.
Ticho
MATKA: Jsem špatná matka, pane doktore? Celý život jsem se ho snažila chránit. Co budu dělat, až tu nebude? Jako matka jsem zklamala… Dan měl raději Elis než mě.
CHLAPEC: (tiše) Mám rád i tebe, mami…
LÉKAŘ: Rodiče to proti sourozencům mají někdy těžké…
MATKA: Věříte v Boha, pane doktore? Elis ano… Nevěděla jsem to, řekla mi to až včera večer. Co by chtěl Bůh?
LÉKAŘ: Nevím, nejsem věřící.
MATKA: Elis ale říkala, že jste se s ní za Dana modlil, když tu byla tajně jednou v noci.
LÉKAŘ: Člověk nemusí být věřící, aby si z celého srdce přál co nejméně bolesti pro někoho jiného.
MATKA: Udělejte… Udělejte, co považujete za správné.


— Obraz 29 —
hudební přechod
SESTRA: Ahoj Dane.
CHLAPEC: Elis. Všichni teď vypadáte mnohem šťastnější, když za mnou spolu chodíte.
SESTRA: Neboj se… Už to budeš mít brzy za sebou.
CHLAPEC: Nemám strach.
SESTRA: Mám pro tebe malé překvapení. Ale nedívej se!
Chvíle ticha, šustění igelitové tašky.
SESTRA: Říkala jsem, aby ses nedíval…
CHLAPEC: Heeej. Vždyť mě nevidíš! No dobře…
Šustění látky
SESTRA: Už…
CHLAPEC: Elis… To je ten overal s oušky.
SESTRA: Měl jsi to moc rád… Vždycky ses ke mně tulil jak k velkému plyšákovi, když jsem ho měla na sobě.
CHLAPEC: Pořád ti moc sluší, Elis…
SESTRA: Měla jsem pocit, že když ho mám na sobě a ty se ke mně přitulíš, tak… všechny tvoje starosti zmizí a… jsi šťastný…
CHLAPEC: Nejen starosti…
SESTRA: Budu ho mít na sobě, až… Však víš.
Zvuk dveří
MATKA: Nedělej tu ostudu, Elis. Na tohle už jsi snad velká...
SESTRA: Na overal nejsem nikdy velká! Dan to měl rád…
MATKA: (tiše, odevzdaně, ne rozzlobeně) Doma si choď, v čem chceš, ale na veřejnosti se to nehodí…
OTEC: Sluší ti to, princezno.
MATKA: Děláme dobře, Patriku?
OTEC: Už jsme o tom mluvili, Marie.
MATKA: Poslední den… Opravdu nepotřebujeme ještě čas na rozmyšlenou?
SESTRA: Bude to dobré, mami. Dan to zvládne!
CHLAPEC: Zvládnu, Elis!
Chvíle ticha
SESTRA: (tiše, smutně) a my taky…

— Obraz 30 —
EKG teď píská mnohem silněji, rámus nemocniční chodby
LÉKAŘ: (z dálky) Sestro?
LÉKAŘ: Prosím, můžete Dana připravit? Eva už je na sále
Zvuky nemocnice. Pískání pageru.
LÉKAŘ: Omlouvám se, nemůžu teď mluvit, připravujeme…
LÉKAŘ: Cože???
LÉKAŘ: Nemůžeme už tu operaci zastavit.
(chvíle ticha, v pozadí rámus nemocniční chodby)
LÉKAŘ: DOPRDELE… Jdu za nimi…
Rychlé kroky po chodbě, otevírání dveří.
MATKA: Dobrý den, pane doktore…
LÉKAŘ: Dobrý den. Hned vás tu necháme samotné, abyste se…
OTEC: Není třeba.
MATKA: Už čekal hodně dlouho…
LÉKAŘ: Bohužel… Objevil se jeden problém…
MATKA: (vyděšeně) Problém???
LÉKAŘ: Nemohu Dana odpojit od přístrojů.
SESTRA a MATKA : (naráz) Cože???
OTEC: Co tím chcete říci, že nemůžete?
LÉKAŘ: Bohužel… Když vaše manželka žádala o předběžné opatření… Dostala se tam určitá formulace.
MATKA: Formulace…?
LÉKAŘ: Váš soudní příkaz nám bohužel zabraňuje, abych ho odpojil od přístrojů já. Vaše právnička to tam napsala dost jasně…
OTEC: Můžeme zavolat někoho jiného?
LÉKAŘ: Špatně jsem se vyjádřil… Vašeho syna smí odpojit pouze někdo z vaší rodiny. Asi to měla být pojistka, že…
MATKA: Někdo… z naší rodiny???
LÉKAŘ: Moc se omlouvám, že jsem si toho nevšiml dřív… Jinak bychom…
OTEC: Rozumím…
Ticho
OTEC: Půjdeme spolu. Spolu jsme to začali… Budeme spolu i teď.
LÉKAŘ: Stačí jen stisknout tlačítko…
MATKA: Ale to nemůžu. Vždyť… Nemůžu sama zabít někoho, koho mám chránit!
OTEC: Měli bychom všichni. Jako rodina.
MATKA: Elis… Půjdeš… Půjdeš s námi?
SESTRA: Já… Chci si ho pamatovat… Nemůžu… Mami… Prosím… Udělejte to sami.
LÉKAŘ: Pojďte prosím sem…
SESTRA: (tiše) Sbohem Dane. Měla jsem tě… Mám tě moc ráda…
Tiché zapískání na píšťalku.
SESTRA: Tam kam jdeš už ji asi nebudeš potřebovat…
Ticho, je slyšet jen EKG.
MATKA: Já to asi nedovedu. Nedovedu...
OTEC: Podej mi ruku…
Rychlé kroky, jak matka utíká.
SESTRA: Mami… Mami…
OTEC: Stačí tady zmáčknout?
LÉKAŘ: Ano.
Ticho
OTEC: Já… Nejde ten soudní příkaz zrušit?
LÉKAŘ: Eva už je na operaci připravená a pokud si nepospíšíme, zemře také.
MATKA: Eva? Jmenuje se Eva?
OTEC: Prosím, udělejte to vy! Nikdo to nebude vědět.
LÉKAŘ: Nesmím...
(Chvíle ticha)
SESTRA: Já… Mohla bych… to udělat já?
MATKA: Elis… To… Jsi ještě… malá…
Tiché kroky. Pípání EKG se zesiluje:
MATKA: Elis!
SESTRA: Tady?
Ticho.
SESTRA: Byl… Byl jsi tou nejlepší příšerkou, Daníku…
4 vteřiny jen EKG. Cvaknutí. EKG ještě chvíli pípá, pak se pustí alarm a je už jen stálý tón.
NYX: Tak pojď…
CHLAPEC: Kam?
NYX: Uvidíš. Neboj se.
CHLAPEC: Chci se naposled rozloučit.
NYX: (smutně) Nevidí tě, mrňousku…
CHLAPEC: Ještě chvilku… Jen chvilku… Dovolte mi… Chtěl bych ještě chvilku zůstat…
NYX: (tišeji než obvykle) To každý. Úplně každý. Pojď. Je čas.
CHLAPEC: Je… 28.?
Dlouhé ticho.
NYX: Podej mi ruku…
Hudba. Přestává pískání EKG
NYX: Budeš mi chybět, mrňousku…
Ticho.



— Obraz 31 —
Znovu naskakuje EKG. Ale s jinou frekvencí. Pomalinku se zesiluje.
Zvuk hrajících si dětí na hřišti, hrají fotbal.
EVA: Eliško! Eliško! Vedeme 2:1.
Písknutí. Zvuk dětských kroků
SESTRA: (normálním hlasem) Ahoj Evíku.
EVA: (nadšeně) Přišlas nám fandit? A půjdeš pak k nám? Něco si zas zahrajem?
SESTRA: (konejšivě) Dneska jsem tu jen na chvilku.
EVA: Neeeee… Přespíme zas ve stanu nebo budeme jezdit po schodech jako po skluzavce!
SESTRA: Příště, Evičko. Až přijedu z Francie. Ale podívej, něco jsem ti přinesla.
EVA: Mě?? A co?
SESTRA: Dárek.
EVA: Co to je za píšťalku?
SESTRA: Kouzelná. Když se budeš bát, když budeš sama nebo ti bude smutno, zapískej na ní.

Zapískání píšťalky.