Doteky» autor: René Vulkán |
*
Mám strach
že promarním svoje lidství
Pootevřené zavřu
nevšimnu si
Nebude se mi chtít
vnímat jemný světlocit
Zacpu si uši
zakryju oči
u Hořícího keře
*
Neodbytně
život touží po životě
a víra je pořád jaksi vlažná
Do spánku mi šeptá „miluji tě“
Na půl oka probuzený
beru ta slova jako lehkovážná
Mám strach
že promarním svoje lidství
Pootevřené zavřu
nevšimnu si
Nebude se mi chtít
vnímat jemný světlocit
Zacpu si uši
zakryju oči
u Hořícího keře
*
Neodbytně
život touží po životě
a víra je pořád jaksi vlažná
Do spánku mi šeptá „miluji tě“
Na půl oka probuzený
beru ta slova jako lehkovážná
Tipů: 10
» 18.09.26
» komentářů: 1
» čteno: 78(7)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.09.2026 - 09:57
Četla jsem u hořícího kafe možná proto že jsem si ho zrovna horké postavila na stůl a básnička se mi moc líbí Dala bych i víc super tipů kdyby to šlo
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Chcípl pes | Následující: Požehnání