UŽ NECHCI VIDĚT STÍN

Unaven cestou – stále sám
u skály času – vzpomínám,
než přijde kruté zatmění
se steskem, který nehledám.
Utichlo srdce proměny,
vyhaslo zranění.

U řeky s nebem nad hlavou
jen s tebou – touhou závratnou –
obrazem, který miluji,
nalézám světlo – spolu s hrou,
jež smrti zde se nebojí, –
jež spojilo se s duší tvou.