UŽ NECHCI VIDĚT STÍN» autor: Lazar |
Unaven cestou – stále sám
u skály času – vzpomínám,
než přijde kruté zatmění
se steskem, který nehledám.
Utichlo srdce proměny,
vyhaslo zranění.
U řeky s nebem nad hlavou
jen s tebou – touhou závratnou –
obrazem, který miluji,
nalézám světlo – spolu s hrou,
jež smrti zde se nebojí, –
jež spojilo se s duší tvou.
u skály času – vzpomínám,
než přijde kruté zatmění
se steskem, který nehledám.
Utichlo srdce proměny,
vyhaslo zranění.
U řeky s nebem nad hlavou
jen s tebou – touhou závratnou –
obrazem, který miluji,
nalézám světlo – spolu s hrou,
jež smrti zde se nebojí, –
jež spojilo se s duší tvou.
Tipů: 6
» 11.09.26
» komentářů: 0
» čteno: 83(5)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: PODZIM BEZ VODY? | Následující: TICHO Z NEKONEČNA