Po srsti

Smrt se mi vyhýbá, zatím ostatní kosí,
dává se zapírat, když o součinnost prosím.
Chodím jí naproti, ona se vyhýbá mi,
třeba mě přehlíží, na mysli jiné plány.

Tolikrát jsem jí psal, zůstal bez odpovědi,
skončím to asi sám, když na ni spoleh není.
Moc rád bych odešel a zmizel beze stopy,
praktická stránka však, ta mi to nedovolí.

Tak tady trčím dál, sevřený ve svěráku,
čekám zda povolí, anebo prasknu v tlaku.
Tu velkou úlevu: svítání když se stmívá,
aniž bych to tušil, chci poznat odjakživa.