Křížová cesta» autor: René Vulkán |
Viděl jsem v Polsku na jednom poutním místě v zimě, neskutečně silnou věc.
Ve sněhu po kolena, v mrazu a větru se od zastavení k zastavení (křížové cesty) těžce brodila odhadem 18 letá dívka. U každého zastavení poklekla (sníh měla skoro do pasu) a modlila se.
Dívala se na trpícího Krista. Pak pokračovala.
Zůstal jsem tam a pozoroval ji, jestli se nezhroutí, abych jí když tak pomohl.
Nikdy jsem neviděl tak nadlidský výkon a necítil tak silně moc modlitby.
Po posledním zastavení vstala a odešla. Když šla kolem mě, měla na zevnitř rozzářeném obličeji a na něm zmrzlé slzy.
Ve sněhu po kolena, v mrazu a větru se od zastavení k zastavení (křížové cesty) těžce brodila odhadem 18 letá dívka. U každého zastavení poklekla (sníh měla skoro do pasu) a modlila se.
Dívala se na trpícího Krista. Pak pokračovala.
Zůstal jsem tam a pozoroval ji, jestli se nezhroutí, abych jí když tak pomohl.
Nikdy jsem neviděl tak nadlidský výkon a necítil tak silně moc modlitby.
Po posledním zastavení vstala a odešla. Když šla kolem mě, měla na zevnitř rozzářeném obličeji a na něm zmrzlé slzy.
Tipů: 9
» 20.08.26
» komentářů: 1
» čteno: 88(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 20.08.2026 - 13:22

Lidské tělo dokáže vydržet neskutečnou zátěž. Pokud je podpora v mysli, může se to mnohým jevit, až jako zázrak nadlidských rozměrů. Víra má velkou moc. Stejně jako třeba potřeba někoho chránit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Z cesty vedrem | Následující: Ruské haiku


