SLADKOST PELYŇKU |
|
|
V zrcadle tmy se obraz ztrácí
čas v tichu vteřin proudí k nám
i stín se k svojí noci vrací –
sám v prázdném domě zůstávám
Jen pelyňkem je sladkost bytí
když duše musí znovu snít –
vždyť i ta hvězda která svítí
chce v nekonečnu dohořet
Náš tep je rytmus starých zdí
kde osud vepsal paměť dnů –
kdo v tichém místě nevidí
svůj vlastní život beze snů?
Až poslední touha se ztratí
a zůstane jen tiché nic
snad do tmy šeptem odpoví ti
co Bohu jsme snad chtěli říct
Tipů: 8
» 13.08.26
» komentářů: 2
» čteno: 93(5)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: V zemi co nechce poznat vlastní stín | Následující: Sonáta B dur, D. 960