Vlastní cizinec

Kromě tikotu hodin na zdi tu není slyšet nic,
oknem vidím víka mně neznámých popelnic.
Neznám to tu, ale jako bych zde už někdy byl,
i přesto pro mě každý kout velkou neznámou připravil.

PR1: Cizí město, v něm cizí hotel,
v něm cizí pokoj, v něm cizí postel,
v ní cizí člověk – usínám.

R: Sám sobě cizincem na vlastním území,
zvládám to, i když ničemu nerozumím,
jsem Milost i Kat v mé dvojroli životní.

Sám sobě cizincem ve vlastním světě,
zvládám to, byť nerozumím ani větě,
nestavte mne, vždyť tudy jenom projíždím.

Jsem běžec dlouhých tratí, ne sprinter typu start a cíl,
když jsem mimo domov nenacházím klid a mír.
Snaha přebít osamění výsledek nenese,
dostaví se pouze přísun postkoitální deprese.

PR2: Moje město, znovu jak posté,
v něm je můj domov, v něm je má postel,
v ní ležím já a – procitám.

R: Sám sobě cizincem na vlastním území...

MR: Vím, měl bych o sebe více dbát,
co tak chodit i dříve spát?
Vím, že měl bych se mít více rád,
to bych se nesměl tolik znát.


R: Sám sobě cizincem na vlastním území...