Splín

Někdy touha velká přijde,
vystřídat ty strohé světy.
Život znící jako klišé,
v jiném rostou pouze květy.

A tak, jako ryba v řece,
pluju prázdným životem.
Ještě není konec přece,
jednou budu poetem.

V kapkách ticha tonou dny,
světlo zhaslo, chlad se šíří.
Píšu verše bez krásy,
do prachu, co smrt jej víří.

Slova hoří, prach se sype,
čas polyká jako stín.
Oprátka se kolem krku vine,
možná, že to je jen splín.