Divoká louka

Divoká louka

Slepička nebo kohoutek...

Travin, že si můžu vybrat.

Tolik kopretin se na mě směje...
Má mě rád, nemá mě rád...

Ani jsem netušila kolik květin stále roste,
když se louky nekosí...

Jetel se vytáhla do výšky, aby přilákala mladé
zajíčky...

Zvonky zvoní - i my jsme ještě tady....

Konkurenci ji dělá silenka nadmutá...
Nedivím se, že její nafouklý květ tolik láká děti...

Vedle roste záchranář kostival,
co kdyby nějakou kytku rozbolelo tělíčko...

Rozcuchaný kohoutek luční jen přihlíží...

Kouká se na čmeláka, jak lehce usedá do
vlhčího máku.
Natřásá se, jakoby chtěl makové panence
načechrat sukýnky...

Ptačinec jim všem dělá koberec...
Není červený jak v Cannes.
Je čistý, bílý, jemný - opatrně neponičít...

Chrpa jen čeká, až bude muset zasáhnou
a uklidnit rozcuchanou louku větrem...