Pro kamaráda /Aleše/

Nepsaná vize
» autorka: Besinka
Někdy mám pocit,
že slovo
láska
dnes říká se
velmi zřídka
a velmi potichu.

Zní jako slabost
a není často k poslechu.

Za to,
že se jí dotýkáme
za to,
že sníme
na Zemi
si někteří myslí,
že hrajeme hru s démony.

Vykreslení s pastelkou
či rudou tuží
pozná vjem
a oči se pak mlží.

Milióny lidí přálo si jí
a uteklo před ní.
Je nedostupná jako les,
když laň v jeho moc se boří.
Klarinet, slzy i dojetí.
Zná někdo slasti souvětí?
V1rozkvétá do V2.

Co je hlavní?

My dva.

Parket, prosím.
Seňore.
Jdeme.
Tipů: 2
» 31.05.26
» komentářů: 0
» čteno: 7(1)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Kéž by

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku