pilot

kouzlem noci upadám
svému stínu vstříct
do říše snů tam musím sám
tak pohleď na měsíc

vesmírnou krajinou
potácím se jako pták
nekonečnou rovinou
pilotem co ztratil řád

padnout ti zas kolem krku
a zběsile se smát
hloupostem dvě duše svrchu
spolu napořád

mlžný opar skryl mou tvář
zahalil svět jako plášť
ztracený teď bloudím tmou
jak v oceánu modrou krou

nepřepadnout přes okraj
s jasnou hlavou chtěl bych jít
minulostí zatěžkán
čistě jako deska znít