nevím

nevím
jak blízko je den, na jehož konci
nastrojí mě do rubáše
štěbetání štěstí slyším v přítomnosti
a jdu dál, a to směle i v tom nečase

nevím
co bude s bolestí
nestačí snad ta hnusná chemoterapie
co dloube v kostech a vycucává morek
mezi řádky cítím zjemnění i ztišení
nová síla pluje na dně loděk

láska mě nese dál než strach nebo bolest
jdu - alespoň někdy - krokem lehkým
a nemyslím na žádnou lest
bolest je poutník
nebo snad potulný predátor
vydá se zas za někým

nevím
jen doufám, že se mi na věčnosti
nebude jen stýskat