Drakům

probuď mě prosím ze zimního spánku
jsem slabá, jako mlíkem naředěný čaj
jako když noc má k ránu na kahánku
jako když nočním můrám děsné sny se zdaj

víš, černé ovce nemívají černý pásek
a černé duše rády černé kafe pijí
to černý humor vrah je slabých lásek
co černé svědomí pod černou deku skryjí

jsem unavená, slabá a dost bolím
spočítej všechny pihy, co mám na těle
až skončíš, pak ti možná povím
příběh, že snad jsem kdysi byla andělem

už nebývají šťastné konce v pohádkách
i princezny mívají k ránu kocovinu
že usmíření nepřichází po hádkách
a nikdo nechce přiznat vlastní vinu

to princové se stali podpultovým zbožím
jen kousek draka možná v nás se skrývá
pak myslíme si, jak jsme strašně boží
a v noci po dracích nám teskno bývá