Touha

Kdo mlčí, nemá srdce prázdné,
jen nečeká už na odměnu.
Snad je jen opatrné —
a možná je to škoda.

Soudíš mě snad podle stínů?
Věř, světla je ve mně víc
než v těch, kdo znají skrývat city.
Nepřiblížili jsme se k sobě víc,
snad je to jen pošetilý strach
nechat se chytit.

Proč světlem šetřit?
Bojíš se oslnit?
Chceš modlitbami vlichotit se Bohu?
Ne — i pokora má svou touhu.

Touhu nedávat city na odiv,
nežádat potlesk,
šetřit světlo pro ty,
kdo vidí hlouběji než na povrch,
pro ty, kdo dotknou se duše
a netouží uzavírat kruh.

Touhu poznat okamžik,
kdy se struna rozechvěje sama
a odpoví —
kdy se pravda oddělí od přání
a ticho se opět naplní.

***
Řečeno s Shakespearem ve Sládkově překladu: Však věř, věrnosti je ve mě víc, než v těch, co znají více umění, se tvářit cizími.