Avalon

Zda vskutku láká mne můj ostrov poslední?
Je ostrovem, již tuším, posledních mých dní,
útočištěm i vězením kde budu sám,
kde všeho královského na něm zanechám.

V oparu času kde slunce večer hoří
před přídí mé lodi již vidím jej v moři
ze sadů sladkou vůni cítím, je to on,
za útesy Dàn čeká ostrov Avalon.

V alejích jabloní odrůd najdeš snad všech
sesbíraných ve všech bájích, zemích, časech,
I to pověstné z místa zvaného Eden
jablko poznání Evě dané hadem.

Jablka sladkých slibů, planých nadějí,
ta těšínská, zde k utrhnutí svádějí,
i kyselé jablíčko třeba okusit,
nejen z těšení na sladké je člověk syt.

Zde je, jež bylo příčinou Trojské války,
jablko sváru, na ně pozři jen zdálky.
A tam pod korunou jablko blýsklo se
s královským žezlem – klenoty v plné kráse.

Zde zlaté jablko dcer bohyně noci,
stačí jen stohlavého draka přemoci.
A možná i jablíčka té, kterou mám rád,
najdu a ochutnám v sadu u zahrad.

Tak proč bránit se mám dožít na ostrově,
je-li Avalon domovem mě i tobě?