Rozárium v klášterní zahradě

Každé poupátko
je symbolem
rozkvětu kláštera
hladím je očima

V opadávání květů
vidím krušné roky
úpadek
požáry
starobinec
války

I jara jsou tu rozmanitá
střídání majitelů
naděje

Očima hladím i okolí
letité stromy dlí nad hroby
žádná růže není stejná
jako byly jiné
a přesto si podobné
odpočívající sestry

Mé kroky s láskou
šlapou po stopách
Premonstrátek
Salesiánek
proboštů

Myslím na ně

Prošly tu přede mnou století

Ani armáda devastujícími
kroky nešetřila

Z rozmlácenýho kostela...

Zdravím Panenku Lurdskou
a Krista z mramoru
trochu na ně mrknu
věřím jim

Vracím se do rozária
cítím rozmanité vůně
raduji se z barev

Jasně slyším
Te deum...

Jen nevím odkud

Nebe nad hlavou
pod nohama zem