Jsem tak podivně starodávná… nebo nedávná?

» autorka: Lilith
… a tak si budu v budoucnosti růží
pro sebe vůní v lístcích okvětních
v trnech vášnivých
vzkvetená do pýchy
by malíř mne rukou zesnulou maloval

útěchu lil v srdce vzklíčené
když spánek nechtěl se snést na víčka
jen tváře odkládané cestou vzpomínek
v zahradě dávných emocí

až schovají mé vřele milující srdce
v tmavý hrob kdesi u kostela
a celý rozvlněný kraj
zahoří náhle jasnou září slunečnou

pak…

stanu se růží z hrobu vykvetlou
tak podivně starodávnou jsem
ve verších rozplynulá jak vůně okvětí
vzkvetená jsem do pýchy
by malíř mne rukou zesnulou maloval…


.

tak nějak...

https://www.youtube.com/watch?v=-lg98FMKupU

.

Tipů: 4
» 25.02.26
» komentářů: 2
» čteno: 7(2)
» posláno: 0


» 25.02.2026 - 21:30
Lil, tys malířka slov a Tvoje zahrady větné jsou zalévané emocemi
a pocity
a pak ti vyrůstají sloky
a když se zazelenají
je to vždycky paráda
ta tvá větná zahrada :-)

Přeji i nadále hodně růstu a ratolístek. :-)
» 25.02.2026 - 21:37
Kajuta: Maluju ti Óbrdííííky na sloky neveršů z trnů, emocí, zahrad a snů a z propletenců lásky vyrostlých ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Udivená

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku