Chlad

Než napsal báseň o své kráse
rozpustil se v ranním jase
aby prožil verše
své

měl v srdci led
a
tajemné

mdlé cosi
bílých perel

z polí

závěj

kterou nezabolí
když v ní oheň
nedýchá

den namočil brk
do ticha

a sténání bříz
v letu psaní

podél cest

snad pro vyznání
které s vodou

promíchal..