Báseň jako vyšitá

Tu báseň, co byla by jako vyšitá,
jen ať při psaní nepřetrhne se mi nit,
umět tak spíchnout, co i výšivky skýtá,
a ušmudlaným slůvkem ji nepošpinit.

V té blůzičce s rozhalenkou šité z veršů
přednosti poezie se vzrušeně dmou,
Vyznání jehlou a nití podepíšu,
Jen, prosím tě, odpust mi nešikovnost mou.

Ve vyšívané básni na zapínání
už knoflíků utržených máš celou hrst,
ach, teď nacházíš proti očekávání
k básničce pro tebe přišitý i můj prst.