SOB DIABETIK

Santa měl ve spřežení soba,
který pořád, furt a znova
zakopával o Clausovy sáně.
Nesnesl náklad plný dobrot,
byl to pro něj těžký porod,
když moh´ akorát tak s chutí slintat na ně.

„Clausi, neštvi mě!
Je dávno po zimě
a ty máš vagón plný mlsu.
Dráždíš mě homolí i z cukru pistolí
a já nesmím dostat ani sladkou pusu."

Lakotný Santa nerozdával
ani z bonboniéry obal,
měl od čokolád tvář jak Mescalero.
Zřejmě bylo mu to málo,
tak se z ničeho nic stalo,
že sobovi štíp´ s inzulínem pero.

„Clausi, zmetek jsi!
Ukrad´s´ mi injekci!",
vyváděl sob jak se vzteklinou psice.
Jen, co se rozčílil,
trefně si ulevil
a kopl místo saní Santu do sanice.