... Sobecké přání...
Trochu básnění v hodinách večerních...
» autorka: Ania |
"Vím, že si nejsme souzeni,
ale pokud bych mohla, tak bych si přála, aby se naše osudy spojili...
Alespoň na chvíli, i když vím, že to tak sobecké přání...
Snění a přemýšlení o něčem a ničem, avšak opilecká maska pravidla hry mění...
I největší vyznání lásky se dá pak skrýt pod obyčejnou opilostí...
Avšak nemám chuť víno pít, ty víš, že jsem sukuba, co se Tvou duší živí...
Dívám se na Tebe a vím, že se má duše v Tobě zrcadlí...
Jizvy a staré rány na srdci,...
V temnotě jsme spolu sami nejlepší... (Stejně zkažení, stejně zjizvení...)
Jako bouře v duši a chaos v mysli...
Nezasloužíme si dostat se ke šťastnému konci?
Tam, kde se naše mrtvoly navěky společně rozkládají..."
ale pokud bych mohla, tak bych si přála, aby se naše osudy spojili...
Alespoň na chvíli, i když vím, že to tak sobecké přání...
Snění a přemýšlení o něčem a ničem, avšak opilecká maska pravidla hry mění...
I největší vyznání lásky se dá pak skrýt pod obyčejnou opilostí...
Avšak nemám chuť víno pít, ty víš, že jsem sukuba, co se Tvou duší živí...
Dívám se na Tebe a vím, že se má duše v Tobě zrcadlí...
Jizvy a staré rány na srdci,...
V temnotě jsme spolu sami nejlepší... (Stejně zkažení, stejně zjizvení...)
Jako bouře v duši a chaos v mysli...
Nezasloužíme si dostat se ke šťastnému konci?
Tam, kde se naše mrtvoly navěky společně rozkládají..."
Tipů: 2
» 06.01.26
» čteno: 22(4)
» posláno: 0
» nahlásit
Komentáře zakázány autorem díla.
Předchozí: Led(n)ová noční oblaha... | Následující: Poslední přání...


