Žádná skřeč v tramvaji

Žádná skřeč v tramvaji (z kolekce Odposlechnuto)
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Dva lidé kolem třiceti let (oba s postavou typu na pohled takových zdravých selských osob... :) ) - holka (mladá žena) i kluk (mladý muž) v tzv. oděvech tzv. nekonformní západoevropské mládeže - tedy v různě relativně k sobě se jakoby nehodících oděvních součástech (holka i s velikým (snad) žlutým šátkem volně po jedné straně přes oděv), ale tvořících relativně dosti estetický celek - se s cizím přízvukem snaží spolu hovořit česky. Mladá žena přitom češtinu ovládá zjevně podstatně lépe, než její mužský protějšek ( - patrně pouze kamarád, se kterým se (možná jen) neplánovaně potkali).

Celý rozhovor, který jsem zachytil (dvojice se (na dvousedadlo těsně za mnou) tramvaje č. 17 tuším posadila nejpozději na Strossmayerově. náměstí, a spolu se mnou potom vystoupila na zastávce Staroměstská, kde na chodníku - na tom bližším k řece, potom v hovoru dále pokračovala...).

Žena mluví o nějakém cvičícím (posilovacím) stroji. Nevím, zda jej má dokonce doma, ale zachytil jsem, jak říká: ..a k tomu ještě patří osmdesát kilo těžké (...) závaží. Muž zjevně nevěděl, co je to ,,závaží". Žena tedy řekla ,,činky" (v hlavě mi okamžitě vyskočilo slovo ,,Jičínka", jak jsme říkávali směnám v Jičíně, když jsem svého času z Prahy zajížděl...). Muž ovšem zjevně také nevěděl, co je to ,,činka". Žena (s kouzelným přízvukem) řekla - no činky. Já nevím, jak se to řekne anglicky, A za mnou - zahlédl jsem to koutkem oka snad jen ve skle (jelikož venku už byla tma), snad i koutkem oka přímo - začala naznačovat cviky s činkou s pohybem ruky (rukou) nahoru a dolů.

Muži to ale zjevně stále vrtalo hlavou, a tak se po chvilce ticha zeptal: osm set...? Žena energicky, a přitom vesele: ne osm set; osmdesát - ty voule...! :)

Pak se spolu bavili dále o pohybu, o cvicích a fitness, a nedlouho před naším společným vystoupením z tramvaje žena řekla:

..ale když cvičím, musím brát magnézium. Jinak dostávám skřeče. Nějak se jí to slovo ale asi nezdálo, a tak si potom polohlasně - spíše jen sama pro sebe - opakovala: s-křeče... A dále snad takto: ..Kreče. K-křeče...? Sskřeče...!!


::::::::::::::::::::::::::::::::