Láska, která nebolí» autor: Aleš Valčík |
Láska, která nebolí
Až jednou
přijde to i na mě.
Reinkarnuji se —
v malou polní květinu.
Budu kvést si,
v širokém letním poli
společně s trávou
a květy
(vysokého javoru).
Utrhneš si mě —
a lehce přivoníš.
Budu v ní celý —
bez těla, slov
bez vědomí.
Tehdy pochopíš —
ucítíš
všechnu tu lásku,
která nebolí.
Až jednou
přijde to i na mě.
Reinkarnuji se —
v malou polní květinu.
Budu kvést si,
v širokém letním poli
společně s trávou
a květy
(vysokého javoru).
Utrhneš si mě —
a lehce přivoníš.
Budu v ní celý —
bez těla, slov
bez vědomí.
Tehdy pochopíš —
ucítíš
všechnu tu lásku,
která nebolí.
Tipů: 3
» 16.12.25
» komentářů: 1
» čteno: 8(2)
» posláno: 0
» nahlásit
» 16.12.2025 - 22:57
Já bych chtěla být strom,
který až ho pokácí,
bude brečet v zemi do kořenů
a usmívat se na pocestné,
když duší svou procitnu
který až ho pokácí,
bude brečet v zemi do kořenů
a usmívat se na pocestné,
když duší svou procitnu
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Noční okna