Na prázdném nádraží

Na prázdném nádraží,
kde ztichly hlasy,
vlaky co odjely s nákladem snů.
Jen ticho rozráží tajemná hůl,
co na hřbetu mi tančí v rytmu lun.

Mozaikou do morseovky,
SOS stepuju.
Co bude, až tu nebudu?
Kam kroky tváří milovaných se uberou,
kde pohled ulpí, zda v srdcích, za branou.

Na peróně,
kde už žádné vlaky nejedou,
nikoho nečeká tu trápení s odměnou.
A slzy jak hrachy po tvářích,
spláchnuté strachy, utopený ćas.

Čekání na vlaky,
co nikam nejedou.
Opuštěné vraky ztroskotaných vizí,
zrádné oči co v dáli zmizí.
Do tlukotu času co zbývá pojednou.

Poslouchej, houká,
zas nasedám.
Rozběhl se plnou parou,
dech nabral z plných plic.
Klaksonem nahlas troubí do ulic.

Ruka v ruce, stisk teplé dlaně,
na špičkách prstů už nezebe mráz.
Ještě žiju,
zas plyne čas.
Rozverné hlasy v plném nádraží.

Nečekám na vlak v rytmu kolejí,
V kupé jsem s tebou,
slyším tvůj hlas.
Tam kde stanice za okny,
vesele se míjejí.

Jedeme spolu, vlaje nám vlas.
Do nádraží posledního,
než nastane,
náš
čas.