Poražení vítězové

Na černé koně mám sklony z pradávna vsázet,
zvlášť na ty, co se vymknou z otěží.
Tím pádem sklízím ovoce své práce,
když slyším, že se chystáš odejít.

V uších zní „Nic osobního, jenom to končí“,
že máš pouhý strach o svá tajemství.
Kdo sejde z mysli, ten sejde i z očí,
ale vím, že tam pořád někde jsi.

R: Vítězové i poražení, zatím spolu svorně,
na startovní čáře.
A poražení vítězové, jsme v duchu Pyrrhově,
pak v cílové pásce.

Vytvořil jsem prostor a přístup k lásce volný,
a to včetně těch různých drobností.
I když jsem v tom byl vážně velmi dobrý,
ne každou řeku mosty přemostí.

Strach je špatný rádce, byť třeba dobrý slouha,
a ručníky do ringů neházím.
Spodní proudy však, valí se vždy zdola,
vím, že rozjetý vlak nezastavím.

R: Vítězové i poražení, zatím spolu svorně...

MR: Nikdo z lidí nemá dáno žádným soudem,
že najde pravou, pravého.
Já to ale nikdy nechci přestat zkoušet,
je to mé soukromé placebo.

R: Vítězové i poražení, zatím spolu svorně...

Z: Slunce paprsků zářivý lesk,
po něčem krásném palčivý stesk.
Procházka dlouhým stromořadím,
když podzim stromům listy barví.

Blízkých a přátel záchranná síť,
kruh bezpečí, jenž nepusť a chyť.
Slova „To zvládneš, nech odplout žal“,
to vše nám pomáhá jít dál - jít dál.