Chodník posypaný vzpomínkami

Chodník posypaný vzpomínkami

Není tak starý,
ale nějaké vzpomínky se do něj vyryly...
Možná jen z botiček naší generace...

Vedl totiž přímo do školky a do školy...

Tehdy provoz nebyl tak velký, takoví divočáci
jako jezdí na cestách dnes nebyli.

Rodiče věděli, že touto cestou nás nezlákají
nějaké lumpárny, jako potok, zahrady,
a že s druhými dětmi, které se po cestě budou
přidávat, dojdeme bezpečně do cíle.

Zpět domů už jim bylo jedno, které krásy z
vesnice nás zabrzdí...
Doma jsme na čas být nemuseli...

V půlce cesty kouzelného chodníku byl
obchůdek.
Tam měli dobrot, a levných...

Žvýkačky Pedro,
kulatá placatá lízátka,
Pendreky,
bonbóny Sisy,
Karamelky,
do úst jsme si sypali Šuměnky, Vitacit,
pak na sebe vyplazovali jazyk,
kdo jej má barevnější.

A ty nanuky,
takové Eskymo,
Ledňáček,
Míša,
Polárka,
Ruská zmrzlina,
těch jsme spořádali...

Moc dobré byly Lékořicové pendrekové kostky lékorky,
každý olupoval a vychutnával různobarevné
vrstvy, a zkoumal jejich chuť...
Ten pendrek uprostřed byla odměna...

A co Bonbary...
Zelený, byl hned pryč...

Z malé nutely jsme mlsání pomoci prstíku...
Když přišla mlsná, hygiena šla stranou...

Mlsná bříška byla spokojená,
my šťastní,
vždyť ty sladkosti byly za pár korun...