Maminčina LP Billie Holiday a oslava mého života…
psáno dnes v den nedožitých 85. narozenin maminky… při jejím LP Billie Holiday – In Memoriam
» autorka: Lilith |
Stávám se královnou vší parády
kdy veškeré zvony mého těla
hulákají do světa
že jsem ještě neumřela…
Směju se té pošetilosti sebe
jsem tak úžasně pradávná
vím, že neskromná… protože…
proto.
Směju se…
Vím…
*
Jen pírko vznášivé melancholie
nostalgická oslava
mamince by 85 let dnes bylo…
avšak dožila jen 53…
nesmutním, jen spolu posloucháme
její starou desku
mjůzik, kniha, panák pomerančového mňam rumu
(i když mamka měla nejraději Griotku)
prostě poklidná oslava jen my dvě
a Billie…
.
https://www.youtube.com/watch?v=zDlKb2cBAqU&list=PLArpKJA0hY4oTu
B3_gME6HPYyVmOXJoS1&index=2
.
kdy veškeré zvony mého těla
hulákají do světa
že jsem ještě neumřela…
Směju se té pošetilosti sebe
jsem tak úžasně pradávná
vím, že neskromná… protože…
proto.
Směju se…
Vím…
*
Jen pírko vznášivé melancholie
nostalgická oslava
mamince by 85 let dnes bylo…
avšak dožila jen 53…
nesmutním, jen spolu posloucháme
její starou desku
mjůzik, kniha, panák pomerančového mňam rumu
(i když mamka měla nejraději Griotku)
prostě poklidná oslava jen my dvě
a Billie…
.
https://www.youtube.com/watch?v=zDlKb2cBAqU&list=PLArpKJA0hY4oTu
B3_gME6HPYyVmOXJoS1&index=2
.
Tipů: 14
» 13.11.25
» komentářů: 10
» čteno: 59(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Chvilky mimo prostor i čas
» 14.11.2025 - 00:13

Básnířko Lil, dojala jsi mě.. je to krásná báseň a Ty jsi taková naše stálice.. posílám na obláček květiny..
» 14.11.2025 - 19:13

Jsem na tom jako Kajuta. Asi to známe všichni.
Z druhého břehu ke mně připlouvají
jen na kus řeči, bez hlesu, vše je v očích,
poptat se jak bylo, jak bude napovědět,
otázky nezodpoví, prý sám budu vědět,
tuším, že už vím, a mlčky mi dál vyprávějí,
o štěstí žití, i svých chvílích posledních.
I máma chodí, je to již několik roků.
„Když jsem ještě žila, nejstarší v rodu,
jak chodí za mnou mrtví, táta,
to kdys jsem ti vyprávěla, vzpomínáš?“
Naslouchám mrtvých tichým krokům,
a vzpomínám
Z druhého břehu ke mně připlouvají
jen na kus řeči, bez hlesu, vše je v očích,
poptat se jak bylo, jak bude napovědět,
otázky nezodpoví, prý sám budu vědět,
tuším, že už vím, a mlčky mi dál vyprávějí,
o štěstí žití, i svých chvílích posledních.
I máma chodí, je to již několik roků.
„Když jsem ještě žila, nejstarší v rodu,
jak chodí za mnou mrtví, táta,
to kdys jsem ti vyprávěla, vzpomínáš?“
Naslouchám mrtvých tichým krokům,
a vzpomínám
» 15.11.2025 - 17:24

Teď z jedné hvězdy
ti pošle pohlazení
moc ji to mrzí
že s tebou už není,
tak zavři očka
a pšššt,už spíš
mámu jak anděla
ve snu vidíš...
ti pošle pohlazení
moc ji to mrzí
že s tebou už není,
tak zavři očka
a pšššt,už spíš
mámu jak anděla
ve snu vidíš...
» 19.11.2025 - 21:58

Lilith: Jo, Lilith; věřím, že ti, kteří se mají znovu potkat, se také potkají...
Moc hezká báseň jinak
Moc hezká báseň jinak
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Rozprášená v lajně | Následující: Jsem moje opilé šaty…


