Dech» autorka: Marťas9 |
Dech
Sotva se nadechneš na tomto světě,
hlásek z plic zakřičíš hned v první větě.
Je to dech prvotní, nevíš, co přijde
směješ se, pláčeš od této chvíle.
Dýcháš a žiješ, svůj život hezký
sem tam ti někdo rozhodí kecky.
Pár krát se nadechneš a kecky urovnáš
v hlavě si problémy hluboko uschováš.
Pak přijde nezvaná, podivná návštěva
z života peklo, doslova udělá.
Vypne ti kyslík, zastaví dech
je to ten opravdu poslední vzdech...
Sotva se nadechneš na tomto světě,
hlásek z plic zakřičíš hned v první větě.
Je to dech prvotní, nevíš, co přijde
směješ se, pláčeš od této chvíle.
Dýcháš a žiješ, svůj život hezký
sem tam ti někdo rozhodí kecky.
Pár krát se nadechneš a kecky urovnáš
v hlavě si problémy hluboko uschováš.
Pak přijde nezvaná, podivná návštěva
z života peklo, doslova udělá.
Vypne ti kyslík, zastaví dech
je to ten opravdu poslední vzdech...
Tipů: 8
» 10.11.25
» komentářů: 4
» čteno: 63(5)
» posláno: 0
» nahlásit
» 10.11.2025 - 13:14
Je to tak...
Nadechni se, ano bolí to, jen to vyřvi,
ta bolest přejde a tvá máma je u tebe
i táta se dívá, zvykneš si, než zase
vydechneš naposledy, vyřvi to ze sebe.
Vydechni si, ještě máš čas, ne mnoho,
než na to sám přijdeš, než ti to dojde…
Než jedním dechem, a bez dechu,
do posledního dechu… než to přijde.
Závanem svěžího dechu i druhým se staň,
zafoukej do plachet a svoji loď popožeň,
dýchej pránájáma, bolesti pofoukej, sám
život vdechneš a pro něj dýchat budeš jen.
Nádech – výdech poslední, a co bude dál?
Jen knižní drak, a strachem jsi nedýchal,
„Moje křídla uragány a můj dech smrt!“
jak nemít strach, bys po dechu nelapal…
Nadechni se, ano bolí to, jen to vyřvi,
ta bolest přejde a tvá máma je u tebe
i táta se dívá, zvykneš si, než zase
vydechneš naposledy, vyřvi to ze sebe.
Vydechni si, ještě máš čas, ne mnoho,
než na to sám přijdeš, než ti to dojde…
Než jedním dechem, a bez dechu,
do posledního dechu… než to přijde.
Závanem svěžího dechu i druhým se staň,
zafoukej do plachet a svoji loď popožeň,
dýchej pránájáma, bolesti pofoukej, sám
život vdechneš a pro něj dýchat budeš jen.
Nádech – výdech poslední, a co bude dál?
Jen knižní drak, a strachem jsi nedýchal,
„Moje křídla uragány a můj dech smrt!“
jak nemít strach, bys po dechu nelapal…
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Lampička | Následující: Chvíle u babičky a dědy