Zdviž

Jedeme ve zdviži,
co tempem hlemýždím,
má nás vyvážet do lepších dnů.

V kabině těsno je,
a zbytek naděje,
se mezi prsty už rozplynul.

PR1: Od stolu nám panstvo, občas pohodí kost,
to, když zapomenem´ na jeho minulost.

R: Život je jako zdviž,
nastup a uvidíš.
Nastup a uvidíš:
život je jako zdviž.

U strojů, u kasy,
budoucnost klekla si,
a řekla, že už nemůže dál.

Že „ano, bude líp,
stačí se otevřít“,
trousí ten, kdo se s ním neutkal.

PR2: Po našich zádech se, šplhat nahoru dá,
jde to jak po másle, jsou na to zvyknutá.

R: Život je jako zdviž…

Ráno vstaneme zas,
realitu vem ďas,
slepené oči nám rozlepí.

Tak tady žijem si,
ač o zem za vlasy,
potáhnem káru svou to se ví.

PR3: Zvyk totiž vpravdě je, železná košile,
snadno se nesundá, smrádek a hic v ní je.

R: Život je jako zdviž...

Život je jako zdviž,
jak jednou nastoupíš,
stoupá a klesá jak chce s námi.

Vystoupit dá se až,
v posledním patře a,
nesestoupí z něj nikdo zpátky.

PR4: Čím výše vystoupáš, tím více řídne vzduch,
když kyslík doje ti, jedeš na jeho dluh.

R: Život je jako zdviž...

Z: Až bolest pomine,
sami si prominem´.
Tak sláva, těšme se,
tíha se setřese.
Mozek se pomine,
no je je, jémine!