Srdeční ementál

Vstal jsem a pustil zprávy,
večerní, co dávají v šest.
Tak nějaký čas válčím,
v posteli jsem strávil hodně let.

K čertu s tou mojí vírou,
v budoucnost lepší, měl bych klid.
Má prý být všeho s mírou,
chci vypnut svůj svět, své já, svůj ksicht.

R: Nahoď správný zážeh,
bez kouře není jiskry ohnivé.
Moc tě prosím zacel,
díru, co jí tak táhne v srdci mém.

Čím si tě můžu získat?
Jedu v rámci svých možností.
Tuším, že něco se chystá,
co pořádně praští do kostí.

Tvými orgány zmítaj´,
hormony se vší nectností.
Neboj, klidně se přidám,
bezva je žít v nevědomosti.

R: Nahoď správný zážeh…

PR: Po kruháči pořád kroužím,
nevím, jak sjet a odjet odsud pryč.
Je to jak rána do koulí,
modlím se, ať už vystoupím.

Najít nějaký přístav,
zakotvit hausbót, s ní v něm žít,
kde by kdo chtěl moh´ přistát.
„Hej Štěstí, nosíš teď tvář její?“

R:Nahoď správný zážeh…