(Do lásky pokaždé když) Upadám

Jako pustina vláhu, tak jako kšeftař deal,
Země oběžnou dráhu a jako válka mír,
jako nikotin: potřebuji lásku vsát.

Jako zpěvák svou píseň, jako z příjmu daň stát,
jak osamělost tíseň a jako křídla pták,
jako benzedrin: potřebuji lásku brát.

R: Do lásky pokaždé když upadám,
pocity mého naplnění sílí.
Ujištěn, že nejde o sebeklam,
upadám hlouběji každou chvíli.

Jako prachy na splátku, jako alkohol líh,
jako feťák svou dávku, jak oba póly sníh,
jako kofein: potřebuji lásku vpít.

Jako k dýchání kyslík, zločinec nevinnost,
jak pasák prvotní hřích, budoucnost minulost,
jako endorfin: potřebuji lásku mít.

R: Do lásky pokaždé když upadám...

MR: Tvůj zpěv je k nebi modlitba,
láska azimut, určující směr.
Tvůj hlas přetváří pravidla,
a souzvuk těl je vzývající mše.

R: Do lásky pokaždé když upadám...